Maculinea rebeli (Hirschke, 1904) - modrásek Rebelův

Čeleď: Lycaenidae - modráskovití

Status: KO, CR, IUCN: VU

Popis: Rozpětí křídel 34-38 mm. Zbarvení samců ze svrchní strany křídel je modré s černým lemem na okraji křídel. Samičky jsou modře zbarveny pouze u kořenů křídel, přičemž na předním křídle přibližně do dvou třetin a na zadních křídlech přibližně do jedné třetiny. U samiček ze svrchní strany křídel najdeme na modrém zbarvení několik černých skvrn. Ze spodní strany křídel obě pohlaví s velkým množstvím oček. Očka na okraji předního křídla tvoří jednu řadu.

Možná záměna: Od příbuzného modráska hořcového (Maculinea alcon) se na první pohled drobně liší zbarvením, kdy samci modráska Rebelova (Maculinea rebeli) mají svrchní stranu křídel výrazně modřeji zbarvenou. Samice M. alcon se liší na první pohled, svrchní strana křídel je celá hnědá, zatímco u M. rebeli je svrchní strana křídel poměrně silně namodralá s černými skvrnami. Oba druhy se liší ekologicky kdy M. alcon osidluje vlhčí oligotrofní louky a pastviny kde se živí na hořci hořepníku (Gentiana pneumonanthe). M. rebeli osidluje suché pastviny a živí se na hořci křížatém (Gentiana cruciata). Podobným druhem je také modrásek očkovaný (Maculinea arion), od M. rebeli je snadno odlišitelný černou skvrnou v polovině předních křídel z vrchní strany. Dalším znakem je očko, které najdeme na spodní straně křídel, a není posunuto ke kořeni.

Rozšíření: Západopalearktický druh, rozšířený velmi ostrůvkovitě. Od Pyrenejí přes Francii, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Dolomity, Apeniny, Balkán, Slovensko, Maďarsko, Polsko. Východně směrem do Ruska, Kavkazu až po Ťan-Šan.

V ČR velmi vzácný druh, v Čechách pouze na Kokořínsku a v bývalém vojenském prostoru Mladá-Milovice. Na Moravě pouze na Znojemsku, Žďárských vrších a v Bílých Karpatech. Historicky pravděpodobně rozšířen mnohem více, ovšem historické srovnání není možné, jelikož nebyl odlišován od modráska hořcového (Maculinea alcon).

Biologie a ekologie: Dospělci v jedné generaci od konce června do srpna. Xerotermofilní druh vázaný na suché stráně a pastviny (především extenzivní pastviny a bývalé tankodromy). Imaga se často zdržují na vhodném biotopu a většina z nich ho neopouští. Motýli často sají na rostlinách z čeledi bobovitých (Fabaceae). Samičky kladou vajíčka na živnou rostlinu, kterou je hořec křížatý (Gentiana cruciata). Vajíčka jsou často dobře viditelná na poupatech nebo paždí listů. Housenky požírají semeník živné rostliny a ve čtvrtém instaru si prokousávají ve spodní části semeníku otvor a vypadávají na zem a čekají na dělnice mravenců z rodu Myrmica. Jako hostitelský druh mravence byl uváděn Myrmica schencki, ale později byly larva objeveny i u jiných mravenců tohoto rodu. Mravence lákají chemickým atraktantem. Pokud mravenci housenku odnesou do hnízda, čeká jí jednoletý nebo dvouletý vývoj. Housenky na mravencích parazitují, požírají larvy a vajíčka. Pravděpodobnost úspěšného vývoje je malá, úmrtnost housenek v mraveništi dosahuje až 90%.

Ohrožení a ochrana: Druh s několika málo lokalitami, který utrpěl především ukončením tradičního hospodaření na pastvinách, které velmi rychle zarostly expanzivními druhy trav a keřů. S ukončením pastvy často tak mizí i pro modráska naprosto nepostradatelné kolonie mravenců z rodu Myrmica a jeho živná rostlina hořec křížatý (Gentiana cruciata), který v ČR patří k vzácným rostlinám. Přežití zbylých populací je naprosto závislé na managementu, kterým je extenzivní pastva, vyřezávání dřevin, likvidace expanzivních trav a podpora populací živné rostliny.

Taxonomická poznámka: Taxonomický status druhu není dosud uspokojivě vyřešen. Některými autory není druh uznáván a je označován za ekologickou rasu modráska hořcového (Maculinea alcon) nebo jako poddruh modrásek hořcový Rebelův (Maculinea alcon rebeli).

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!