Macroglossum stellatarum - dlouhozobka svízelová

4. 8. 2018 vytvořil Ondřej Machač

Macroglossum stellatarum (Linnaeus, 1758) – dlouhozobka svízelová

Čeleď: Sphingidae – lišajovití

Status: běžný druh

 

Popis: Menší druh lišaje o rozpětí křídel 34–47 mm. Délka těla 25–30 mm. Zbarvení těla nesvětle hnědé až šedohnědé, na konci zadečku s delšími černými a bílými chloupky. Tykadla jsou vřetenovitá tmavě hnědá. Tento druh má velmi dlouhý sosák. Přední křídla jsou šedohnědá s nevýraznou tmavší kresbou. Zadní křídla jsou oranžová. Housenka je obvykle světle zelená s dvěma bílými podélnými proužky a namodralým růžkem.

 

Možná záměna: U nás nezaměnitelný druh, podobná dlouhozobka korutanská (Hemaris croatica) se vyskytuje ve východní Evropě a na Balkáně.

 

Rozšíření: Holekartický druh s širokým rozšířením v Evropě, mírném pásu Asie a v Severní Americe. Migrující druh, který na zimu migruje až do Indie a severerozápadní Afriky.

 

V ČR hojný druh po celém území, zejména v nižších a středních polohách.

 

Biologie a ekologie: Dlouhozobka svízelová se vyskytuje na různých biotopech, jako jsou okraje lesů, lesostepi, vřesoviště, louky, paseky, úhory, železniční náspy, parky, zahrady, v kulturní krajině, ale často také ve městech. Létá ve dne (někdy i v noci), kdy vyhledává kvetoucí byliny a keře a dlouhým sosákem za letu (podobně jako kolibřík) saje nektar. Imaga se vyskytují od dubna do července, druhá generace potom od června až do října. Housenka se živí různými svízeli (vzácně také na mořeně a ptačincích), nejčastěji na svízelu siřišťovém (Galium verum). Housenky se vyskytují od května do srpna. Aktivní jsou zejména v noci. Kuklí se v zemi blízko povrchu.

 

 

Literatura:


Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.