Lymantria dispar - bekyně velkohlavá

11. 9. 2022 vytvořil Ondřej Machač

Lymantria dispar (Linnaeus, 1758) – bekyně velkohlavá

Čeleď: Lymantriidae - bekyňovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 25–35 mm, rozpětí křídel 36–72 mm. Tělo je u samic zavalité, žlutohnědé až bělavé, hustě ochlupené, samci jsou tmavší. Tykadla jsou u samic krátce hřebenitá, u samců dlouze hřebenitá. Sosák je zakrnělý a dospělci nepřijímají potravu. Křídla jsou u samic bělavá až žlutavá s tmavými skvrnami a světlejší vlnkovitou kresbou. Samci mají křídla světle hnědá až šedohnědá s výraznější tmavší kresbou. Nohy jsou u samic tmavé, u samců žlutohnědé. Housenka je dlouze chlupatá, černohnědě skvrnitá s dvěma řadami bradaviček, vpředu modrých, vzadu červených.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh, od ostatních našich bekyň (Lymantridae) se liší kresbou na křídlech a celkovým zbarvením. Samice vzdáleně připomínají přástevníky rodu Spilosoma.

 

Rozšíření: Palearktický druh – mírný pás Evropy a Asie, také v severní Africe.

 

V ČR hojný druh po celém území, zejména v nížinách, vzácněji ve středních polohách a podhůří.¨

 

Biologie a ekologie: Bekyně velkohlavá obývá světlé listnaté lesy (zejména doubravy a lužní lesy), lesostepi, remízky, aleje, ale i sady, parky a zahrady. Samci létají v noci i v odpoledních hodinách od června do září. Samice většinou sedí na kmenech stromů a příliš nelétá. Vylučuje silný feromon, který láká samce ze širokého okolí. Páření probíhá obvykle na kmenech stromů. Po páření samice klade skupiny vajíček na kůrů stromů, které pak zakryje chloupky ze svého zadečku a vytváří tak typická tzv. „zrcátka“. Vajíčka přezimují a na jaře se líhnou housenky. Živí se různými listnatými dřevinami, nejčastěji duby (Quercus), ale i mnoho dalších dřevin, včetně ovocných stromů. Při přemnožení někdy způsobují holožíry v dubových porostech. Kuklí se v řídkém zámotku na stromech, ale třeba i na různých dřevěných stavbách (např. turistických přístřešcích). Housenky jsou vyhledávanou potravou krajníků (Calosoma) a dalších predátorů a řady parazitoidů.

 

 

Literatura:

 

Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.