Popis: Rozpětí křídel 32-40 mm, náš největší druh ohniváčka. Líc křídel samců oranžový témeř bez skvrn, u samic více skvrn a křídla jsou tmavější. Rub předních křídel oranžový, zadní křídla šedo-modrá, přední i zadní křídla s četnými skvrnami. Housenka je zelená bez výrazné kresby.

Možná záměna: Nejvíce podobným druhem je ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae). Rub křídel Lycaena virgaureae je zbarven velmi odlišně. Velmi podobní jsou si především samci, kteří jsou oba zbarveni oranžově. Lycaena virgaureae má křídla zbarveny čistě oranžově bez teček.

Rozšíření: Eurosibiřský druh. Celá střední a východní Evropa až po severní Řecko, přes evropskou část Ruska do střední Asie a na Dálný východ.

V ČR běžný druh především v oblasti střední a jižní Moravy. V poslední době se šíří do východních Čech a na Vysočinu, ale na vetšině území Čech se zatím nevyskytuje. Historicky se vyskytoval v jižních Čechách, kde byl nedávno opět nalezen. Nevystupuje do hor, výskyt je omezen na nížiny a pahorkatiny do 500 m.n.m.

Biologie a ekologie: Dospělci první generace lítají od dubna do června, druhá generace od července do září. Biotopově je vázaný především na podmáčené louky nebo okraje vodních toků, ale obsazuje i ruderální mokřady jako jsou nejrůznější strouhy, pískovny a průmyslové areály. Na těchto biotopech vyhledává živné rostliny, kterými jsou širolisté šťovíky (Rumex spp.). Ze šťovíků můžeme jmenovat šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), šťovík kadeřavý (Rumex crispus) a šťovík koňský (Rumex hydrolapathum).

Ohrožení a ochrana: V minulosti se jednalo o velice vzácný druh, dnes není ohrožen.

Taxonomická poznámka: V Evropě několik poddruhů, ve střední a východní Evropě Lycaena dispar rutilus.

Autor: Filip Trnka

Právě vyšla kniha: Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Kniha je ke stažení ve formátu pdf, nahlédnout můžete zde.