Lophopilio palpinalis (Herbst, 1799) – sekáč lesní
Čeleď: Phalangiidae – sekáčovití
Status: běžný druh
Popis: Délka těla 3–5 mm. Tělo je oválné, mírně zploštělé. Oční hrbolek je vystouplý s výraznými trny. Čelní okraj hlavohrudi s třemi drobnými trny. Tělo je tmavě hnědé až hnědošedé, často s nádechem do hnědočervena s nevýraznou sedlovitou tmavou skvrnou na zadečku. Nohy jsou poměrně krátké, obvykle červenohnědé až narůžovělé s výraznými trny v předkyčlí. Stehna makadel s řadou ostnů a prstovými výrůstky.
Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími sekáči z čeledi Phalangiidae. Na první pohled připomíná sekáče obecného (Oligolophus tridens), ten nemá ostny na makadlech a tak výrazné otrnění nohou a spíše hnědé zbarvení s výraznějším tmavým sedlem.
Rozšíření: Evropský druh, který se vyskytuje ve střední, severní a západní Evropě, Británii, severní Itálii na východ až po sever Balkánského poloostrova, chybí ve Středomoří a Pyrenejském poloostrově.
V ČR roztroušeně po celém území, zejména ve středních polohách. Mapa rozšíření zde.
Biologie a ekologie: Sekáč lesní se vyskytuje v různých typech vlhčích lesů, jak jehličnatých, tak listnatých, někdy i v kulturních smrčinách vyšších poloh. Žije v listovém opadu, pod kameny a kusy padlého dřeva na vlhkých a stinných místech. Někdy i pod kůrou pařezů. Živí se drobnými živočichy, občas i houbami. Patří mezi pozdní druhy našich sekáčů. S dospělci se setkáme od srpna až do prosince (nejvíce v říjnu a listopadu).
Literatura:
Šilhavý V. (1956): Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7, Nakladatelství ČŠAV, Praha.
Šilhavý V. (1971): Sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!