Linnaea borealis L. – zimozel severní

Čeleď: Caprifoliaceae – zimolezovité (nově též Linnaeaceae – zimozelovité)

Status: RE

Popis: Subtilní keřík s chabým kořenovým systémem, s plazivým, tenkým, jemně chlupatým až hustě žláznatým, často kořenujícím stonkem. Čepel listů široce vejčitá, na vrcholu tupě špičatá až zaokrouhlená, s mělkými zuby, svrchu tmavozelená, zespod modrozelená. Květy v chudokvětých vidlanech; stopky květenství až 8 cm dlouhé, žláznatě chlupaté. Květy nicí, vonné, s korunou nálevkovitou až zvonkovitou, bílé až narůžovělé, se žlutavými nebo červenavými skvrnami, uvnitř chlupaté. Plodem jsou žlutavé, žláznatě chlupaté nažky.

Možná záměna: V době květu nezaměnitelný druh. Monotypický rod, v rámci rozsáhlého areálu jsou vylišovány tři poddruhy, přičemž v Evropě se vyskytuje nominátní poddruh. Novější fylogenetické studie tento rod slučují s dalšími zástupci čeledi s podobnou morfologií květenství, jako jsou rody Abelia, Dipelta, Kolkwitzia, ad.

Rozšíření: Primárně rozšířen v arktickém až boreálním pásu severní polokoule. V Evropě se souvisle vyskytuje ve Skandinávii, ve Skotsku, Dánsku a v Pobaltí. Dále na jih roste mnohem vzácněji, k Česku až po Horní Lužici. Izolovaná arela se nachází v centrálních Alpách a na Kavkaze, vzácně se vyskytuje rovněž v Karpatech.

V České republice se v minulosti tento druh s jistotou vyskytoval v Jizerských horách a v Krkonoších. Pochybné a neověřené údaje pochází rovněž z Jeseníků, z okolí Moravské Třebové a z okolí Přeštic na Plzeňsku. 

Ekologie: Druh rašelinišť, podmáčených smrčin, roste též v porostech kosodřeviny a v borech. Preferuje vlhké, na živiny chudé, kyselé substráty. Charakteristicky doprovází vegetaci řádu Vaccinio-Picetalia, při pobřeží Baltského moře je často součástí borových lesů as. Empetro nigri-Pinetum. Květy jsou opylovány hmyzem, semena jsou šířena zoochoricky.

Nanofanerofyt s fenologickým optimem kvetení od června do srpna.

Ochrana a ohrožení: V současnosti je druh v Česku považován za vyhynulý (RE) jen s malou pravděpodobností k objevení staronových lokalit. Příčiny vymizení nejsou zcela zřejmé, pravděpodobně se na ústupu podepsala celková eutrofizace prostředí v průběhu 20. století. V jiných oblastech lokality zanikají v důsledku těžby dřeva, rašeliny či jiných nerostných surovin. Zimozel severní je považován za glaciální relikt středoevropské květeny.

V roce 2022 byla zimozel objeven v Labském dole, kde byl záměrně vysazen neznámým okrášlovačem přírody. Rostliny byly ponechány na lokalitě a jsou monitorovány pracovníky Správy KRNAP.

Poznámka: Zimozel latinským názvem Linnaea v roce 1753 pojmenoval holandský botanik Jan Frederik Gronovius, tentýž rok švédský botanik Carl Linné tuto dedikaci přijal a druh validně popsal v binomické nomenklatuře jako Linnaea borealis. Linné zimozel označoval za svou oblíbenou rostlinu, která provázela jeho erb.

Zimozel se uplatňoval v severských zemích rovněž v lidovém léčitelství. Používal se ke zmírnění projevů pásového oparu a dalších kožních vyrážek, při svrabu a revmatismu. Požíval se formě pivního odvaru, inhaloval se nebo se na postižené části těla přikládaly obklady.

Literatura:

Dvořák J. (2022): Vylepšená příroda aneb hrozí výsadby (ne)původních druhů? – Krkonoše-Jizerské hory, č. 9: 21–23.

Christenhusz M. J.M. (2013): Twins are not alone: a recircumscription of Linnaea (Caprifoliaceae). – Phytotaxa, 125: 25–32.

Chrtek J. (1997): Linnaea L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, s. 494.

Resner V. (2004): Zimozel severní – severská kráska mezi rostlinami. – Živa, č. 3: 114–115.

Thiem B. & Buk-Berge E. (2017): Twinflower (Linnaea borealis L.) – plant species of potential medicinal properties. – Herba Polonica, 63: 56–64.

Wolski G. J., Sobisz Z., Mitka, J. et al. (2024): Vascular plants and mosses as bioindicators of variability of the coastal pine forest (Empetro nigri-Pinetum). – Scientific Reports 14, 76: https://doi.org/10.1038/s41598-023-50189-y

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!