Ligularia sibirica (L.) Cass. - popelivka sibiřská

Syn.: Othonna sibirica L.; Cineraria sibirica L.

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité

Status: CR, §K, ČK, BERN, NATURA 2000

Popis: Bylina s přímou, jednoduchou, silnou, dutou lodyhou, vysokou až 160 cm. Dolní lodyžní listy dlouze řapíkaté, široce tojúhelníkovitě srdčité, vyšší lodyžní listy výrazně menší, redukované až na pochvu s drobnou čepelí. Úbory složené v latě, za plodu se prodlužující.  Koruna žlutá. Nažky šedohnědé s jednořadým chmýrem.

Rozšíření: Obrovský euroasijský areál, souvisle od Z části Ruska po Dálný Východ, v Evropě několik izolovaných arel či jednotlivých lokalit, často od sebe velmi vzdálených. Nejzápadnější areál výskytu najdeme ve střední a jižní Francii.

V České republice pouze v Čechách, kde byla popelivka objevena na počátku 19. století na Českolipsku, kde roste dodnes a kde se nachází nejbohatší populace (NPP Rečkov, NPP Klokočka). Poměrně v nedávné době byla objevena populace na Šumavě (břehy rybníka Olšina).

Ekologie: Popelivka roste úzké škále biotopů, na slatinách a přechodových rašeliništích, na místech s trvale vysokou hladinou spodní vody. Na půdách bohatých na živiny se objevují statní jedinci, na chudších substrátech menší jedinci v bohatších populacích. Jedná se o typický heliosciofyt s entomofilními květy, rozmnožující se zejména generativně.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od konce června do července.

Význam: Tento druh představuje na našem území jeden z nejpamátnějších reliktů z nejranějšího postglaciálu (preboreálu).

Ohrožení a ohrožení: Nejvážnější problém představuje změna vodních poměrů na lokalitách a zarůstání lokalit dřevinami. V minulosti byla popelivka vyhledávaným druhem do herbářů, což zřejmě přispělo k rapidnímu poklesu relativně početných populací. Druh je u nás kriticky ohrožený, chráněný, zařazený do programu NATURA 2000. Lokality na Českolipsku a Mladoboleslavsku jsou územně chráněny (NPP Jestřebské slatiny NPP Rečkov, NPP Klokočka). Lokality jsou pravidelně sečeny, zhruba jednou za 3-5 let, v rámci ochrany tohoto druhu jsou nažky uchovávány v genových bankách.

Literatura:

Dítě D. & Eliáš P. jun. (2016): Ligularia sibirica (jazyčník sibírsky) na Slovensku / Ligularia sibirica in Slovakia. – Bull. Slov. Bot. Spoločn., Bratislava, 38(1): 57–67.

Heinken-Šmídová A. & Münzbergová Z. (2012): Population Dynamics of the Endangered, Long-Lived Perennial Species, Ligularia sibirica. – Folia Geobot., 47(2): 193–214.

Lanno K. & Sammul M. (2014): The Survival of Transplants of Rare Ligularia sibirica is Enhanced by Neighbouring Plants. – Folia Geobot., 49: 163–173.

Slavík B. (2004): Ligularia Cass. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 306–308.

Najdete zde již více než 2700 druhů rostlin, hub a živočichů!