Ligularia sibirica (L.) Cass. – popelivka sibiřská
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Status: C1, §1, ČK, BERN, NATURA 2000

Popis: V době květu naprosto nezaměnitelná statná rostlina, dosahující až 1,5 m, s velkými žlutými úbory. Listy mají oválně ledvinitý tvar, podobají se např. listům devětsilu.

Rozšíření: Obrovský euroasijský areál, souvisle od Z části Ruska po Dálný Východ, v Evropě několik izolovaných arel či jednotlivých lokalit, často od sebe velmi vzdálených. Nejzápadnější areál výskytu najdeme ve střední a jižní Francii.

V České republice pouze v Čechách, kde byla popelivka objevena na počátku 19. století na Českolipsku, kde roste dodnes a kde se nachází nejbohatší populace (NPP Rečkov, NPP Klokočka). Poměrně v nedávné době byla objevena populace na Šumavě (břehy rybníka Olšina).

Ekologie: Ligularia sibirica roste na slatinách a přechodových rašeliništích, na místech s trvale vysokou hladinou spodní vody. Jedná se o typický heliosciofyt s entomofilními květy, rozmnožující se generativně.

Význam: Tento druh představuje na našem území jeden z nejpamátnějších reliktů z nejranějšího postglaciálu (preboreálu).

Ohrožení: Nejvážnější problém představuje změna vodních poměrů na lokalitách a zarůstání lokalit dřevinami. V minulosti byla popelivka vyhledávaným druhem do herbářů, což zřejmě přispělo k rapidnímu poklesu relativně početných populací.

Ochrana: Druh u nás kriticky ohrožený, chráněný zákonem, zařazený do programu NATURA 2000, lokality na Českolipsku a Mladoboleslavsku jsou územně chráněny (PP Slunečný dvůr, NPP Rečkov, NPP Klokočka). Lokality jsou pravidelně sečeny, zhruba jednou za 3-5 let, v rámci ochrany tohoto druhu jsou nažky uchovávány v genových bankách.

Autor: Václav Dvořák