Libelloides coccajus (Denis & Schiffermüller, 1775) – ploskoroh žlutý

Syn.: Ascalaphus coccajus (Schiffermüller, 1776); Ascalaphus libelluloides (Schäffer, 1763)

Čeleď: Ascalaphidae – ploskorohovití

Status: KO, CR

Popis: Velikost těla 25–35 mm, rozpětí křídel 45–55 mm. Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá a zakončená zploštělými paličkami. Tělo je hnědo-černé, hustě černě ochlupené, u samců zakončené klíšťkami, které slouží k přidržování samice při kopulaci. Křídla jsou částečně bezbarvá s černými a žlutými skvrnami.

Možná záměna: V ČR žije běžnější ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). Od L. coccajus se liší zbarvením křídel. L. coccajus má přední křídla žlutá pouze na bázi, narozdíl od L. macaronius který má téměř celá přední křídla žlutá. Zadní křídla L. coccajus jsou částečně průhledná.

Rozšíření: Západoevropský druh, který je znám ze Španělska, Francie, Švýcarska, Německa, Rakouska, České republiky a Itálie.

V ČR dosahuje severo-východní hranice svého rozšíření a byl znám pouze z Křivoklátska. Nalézán byl ještě v první polovině 20. století v Lánské oboře na vrchu Kutníř. Dále byl znám z údolí Vůznice a Nové huti u Nižboru. V současnosti je druh považován za nezvěstný.

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme od dubna do července s maximem v květnu a červnu. Dospělci i larvy žijí na zachovalých skalních stepích a lesostepích a také druhově bohatých lučních biotopech. Imaga obratně poletují jen za slunečných dnů až několik metrů nad zemí. V nepříznivém počasí sedí na vegetaci se střechovitě složenými křídly. Pohybují se třepotavým a klikatým letem, během kterého loví nebo dochází k námluvám. Samečci se zachytí o samičku klíšťkami, které mají na zadečku, poté oba padají do trávy, kde probíhá kopulace. Narozdíl od jiných druhů rodu Libelloides je bionomie ploskoroha žlutého málo známa. Larvy jsou podobné larvám mravkolvů, od nichž se liší bradavkovitými, obrvenými výběžky na každém hrudním a zadečkovém článku, širší hlavou a krátkými předními končetinami. Proti predátorům se maskují exkrementy a detritem, který na sebe nalepují. Žijí na povrchu půdy a s rozevřenými kusadly nehybně čekají na kořist. Živí se především různými bezobratlými. Larvy tráví kořist mimotělně (podobně jako pavouci), do kořisti vpustí trávící šťávy, nechají působit enzymy na natrávení tkání a potom postupně vysávají obsah těla kořisti. Larvy dvakrát přezimují a pak se kuklí v kulatém zámotku.

Ohrožení a ochrana: Dle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny patří mezi kriticky ohrožené druhy (KO). V Červeném seznamu veden jako kriticky ohrožený (CR). Ploskoroh žlutý byl v ČR na okraji areálu a vždy patřil mezi vzácné druhy. Ohrožen je především zalesňováním a zarůstáním biotopů. Ze své poslední lokality, vrchu Kutníř, pravděpodobně vymizel kvůli silnému přezvěření a intenzivní pastvě. Na lokalitě byl stepní trávník zerodovám až na skalnaté podloží. Na lokalitách, kde se tento druh vyskytuje, je třeba dodržovat náležitý management jako extenzivní pastva a odstraňování náletu. Znovuobjevení druhu je málo pravděpodobné, ale není vyloučeno.

Literatura:

Aspöck H., Aspöck U. & Hölzel H. (1980): Die Neuropteren Europas. Band I & II. Goecke & Evers, Krefeld.

Řezáč M. (2009): Ploskorozi, klenoty našich stepí. Živa, 57: 124–126.

Zelený J. (1992): Ploskoroh žlutý. Pp. 82. In.: Škapec L. (ed.): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR. 3.díl. Bezobratlí. Príroda, Bratislava.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!