Leiobunum limbatum L.Koch, 1861 - sekáč

Čeleď: Sclerosomatidae – sekáčovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla se pohybuje od 4,5–7,5 mm. Samice jsou větší než samci. Tělo je oválné až vejčité s výraznou zadečkovou částí. Tělo je světle zbarvené s tmavými skvrnami různých odstínů. Mladí jedinci a samci jsou zbarveni do oranžova. Oční hrbolek je poměrně malý, jen málo vystouplý. Nohy jsou dlouhé, jednobarevně tmavě hnědě zbarvené, u mladých jedinců výrazně tmavé.

Možná záměna: Záměna je možná s jinými druhy rodu Leiobunum (v ČR 5 druhů). Typická je obroubená hlavohruď a oranžové znaky u samic i samců. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů, znaků na očním hrbolku atd.

Rozšíření: Evropa - západní a střední Evropa, sever Itálie a Švedsko. Do střední Evropy se rozšířil až v posledních letech ze západní Evropy.

V ČR poměrně hojný druh, od nížin do podhůří. Šířící se druh. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Tento sekáč obývá různé biotopy, nejčastěji se s ním však setkáme v okolí lidských sídel, na starých zdech, skalách, zříceninách a na kůře stromů. Často se vyskytuje ve větším počtu. Přes den tito sekáči nehybně odpočívají na zdech či na kůře stromů. Aktivní jsou až v noci, kdy se živí drobnými bezobratlými a jejich zbytky. Dospívají koncem léta a na podzim, kdy jsou nejpočetnější.

Literatura:

Šilhavý V. (1956): Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7, Nakladatelství ČŠAV, Praha.

Šilhavý V. (1971): Sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!