Leiobunum blackwalli Meade, 1861 – sekáč Blackwallův

Čeleď: Sclerosomatidae – sekáčovití

Status: nehojný druh

Popis: Délka těla 4–6 mm. Tělo je vejčitě oválné. Oční hrbolek poměrně malý, světlý. Zbarvení samic je hnědošedé, na hlavohrudi s tavším středovým polem. Zadeček je světle hnědý uprostřed s širokým příčným tmavým proužkem až trojúhelníkové skvrnou. Makadla  jsou světlá s drobnými tmavšími skvrnami. Samci jsou tmavší. Nohy jsou dlouhé a tenké, hnědě zbarveny, předkyní světlé.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími zástupci rodu Leiobunum (v ČR 5 druhů). Od ostatních našich druhů ho rozeznáme, kromě kopulačních orgánů, také podle tmavé trojúhelníkové skvrny na zadečku, světlými makadly s drobnými skvrnami a čtvrtou kyčlí bez řady hrbolků.

Rozšíření: Evropa – zejména střední a západní Evropa včetně Britských ostrovů.

V ČR nehojný druh, roztroušeně v Čechách a na Českomoravské vrchovině, na Moravě zatím nebyl nalezen. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Sekáč Blackwallův žije v listnatých i jehličnatých lesích se skalními bloky, na skalách a v sutích. Najdeme ho na skalách, větších kamenech nebo na kmenech stromů, kde za dne odpočívá s roztaženýma nohama. Vzácně se vyskytuje i na zdech budov v okolí lesů. Aktivní je zejména v noci, kdy hledá potravu. S dospělci se setkáme od srpna do listopadu.

Literatura:

Šilhavý V. (1956): Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7, Nakladatelství ČŠAV, Praha.

Šilhavý V. (1971): Sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!