Ledra aurita (Linnaeus, 1758) – ušatka kůrová
Čeleď: Cicadellidae - křískovití
Status: běžný druh
Popis: Velký křís o délce těla 13–18 mm. Po cikádách patří mezi naše největší křísi (Auchenorrhyncha). Celé tělo je zploštělé. Hlava je nápadně lopatovitě rozšířená, na hrudi s dvěma vzpřímenými laloky (připomínající uši, odtud dostala své jméno). Zbarvení je hnědé až hnědošedé, někdy i šedozelené s tmavším skvrněním. Křídla jsou kožovitá s vystouplou žilnatinou. Zadní nohy mají listovitě rozšířené holeně. Nymfy jsou podobné jako dospělci, jsou však více zploštělé a nemají ouškovité laloky na štítu.
Možná záměna: U nás nezaměnitelný druh. Je to jediný evropský zástupce jinak převážně tropické podčeledi ušatkovití (Ledrinae).
Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířená v mírném pásu Evropy a Asie.
V ČR nehojný druh, avšak roztroušeně po celém území, zejména v nižších a středních polohách.
Biologie a ekologie: Ušatka kůrová žije ve světlých listnatých a smíšených lesích, zejména v doubravách a dubohabřinách, v křovinách, na lesostepích, v alejích, ale i třeba v parcích. Žije na růných listnatých dřevinách (nejčastěji na dubu nebo lísce), kde sají mízu ze zelených větviček a listů. Nejčastěji odpočívá na kůře stromů, kde je díky svému zbarvení dokonale maskovaná. Občas přilétá i na světlo. Nymfy žijí také na kůře stromů, přezimují nejčastěji pod kůrou a mají dvouletý vývoj. S dospělci se setkáme od června do začátku října.
Literatura:
Dlabola J. (1954): Křísi – Homoptera. Fauna ČSR, svazek 1. – Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 338 pp.
Javorek V. (1978): Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!