Lavatera thuringiaca - slézovec durynský

30. 11. 2009 vytvořil Václav Dvořák

Lavatera thuringiaca L. - slézovec durynský

Syn.: Malva thuringiaca (L.) Vis.; Althaea thuringiaca (L.) Borbás

Čeleď: Malvaceae - slézovité

Status: C4

 

Popis: Bylina s přímou, větvenou lodyhou, vysoká až do 1,5m, při bázi dřevnatějící, chlupatá, při bázi často tmavě nachově zbarvená. Listy řapíkaté, směrem k vrcholu lodyhy se řapíky zkracují; čepele mělce laločnaté, horní listy trojklané, z obou stran chlupaté. Květy nahloučené v hroznovitém květenství, květní stopky delší než listy, korunní lístky obvejčité, k bázi se klínovitě zužují, zbarvené světle až tmavě růžově. Plody jsou složené z hladkých, ledvinovitých plůdků velikých necelých 1 cm.

 

Rozšíření: Druh zaujímající euroasijskou oblast, zahrnující zhruba území mezi střední Asií až střední Evropou, avšak je znám výskyt až u pohoří Altaj. Západní hranice areálu prochází jižní Moravou, severní až jižní Skandinávií, kde se ovšem vyskytuje pouze druhotně.

 

V České republice se vyskytuje v teplých oblastech Čech (především v Podkrušnohorské pánvi a na Lounsku), Moravy (Znojemsko, Mikulovsko a jinde) a v Rožďalovické pahorkatině. Těžiště leží v kolinních polohách, vzácně se nachází v planárním stupni. Za původní se považuje výskyt na jižní Moravě.

 

Ekologie: Slézovec durynský je výrazný heliofyt, roste na výslunných stanovištích, v křovinatých stráních, při okrajích lesů, na úhorech, okrajích polí, na pasekách, železničních náspech, ruderalizovaných stanovištích, rumištích. Preferuje suché půdní podklady, minerálně bohaté, snáší i půdy se zvýšeným obsahem solí. Součást řady vegetačních typů, společenstev nitrofilních druhů na synantropních stanovištích i poměrně reliktních typů panonské stepní vegetace.

 

Hemikryptofyt, kvete v letních měsících.

 

Ochrana a ohrožení: Druh není zákonem chráněný, v Červeném seznamu je řazen mezi druhy vyžadující pozornost.

 

lavatera_thuringiaca1 lavatera_thuringiaca2 lavatera_thuringiaca3