Lactuca saligna L. – locika vrbová

Syn.: Chondrilla crepoides Lapeyr.; Hieracium salignum E. H. L. Krause; Lactuca adulteriana Gren. & Godr.; L. caucasica K. Koch; L. cracoviensis Bueck ex Nyman; L. cyanea K. Koch; L. salicifolia Salisb.; L. spiciformis Dulac; L. tommasiniana Sch. Bip.; L. vanensis Azn.; L. wallrothii Spreng.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: CR

Popis: Bylina s dřevnatým, vřetenovitým kořenem. Lodyha jediná, přímá, plná, lysá, bělavá, lesklá, od dolní poloviny prutnatě větvená, vysoká do 100 cm. Listy tuhé, modrozelené, s širokou bělavou žilkou, na rubu na středové žilce měkce osténkaté; dolní listy chobotnaté až peřenolaločnaté, s nazpět obrácenými, na bázi kýlovitě zúženými úkrojky; střední listy podlouhé, celistvé, zřídka laločnaté, se střelovitou objímavou bází. Úbory přisedlé, skládají úzkou, bohatou, ve spodní části větvenou latu; postranní větve krátké; zákrov válcovitý s listeny bíle lemovanými. Liguly květů světle žluté, na vnější straně načervenalé, při zasychání modrající. Nažky zploštěle elipsoidní, světle hnědé, jemně osténkaté, zobánek 1,5–3krát delší než tělo nažky, slámově žlutý. Chmýr bílý.

Možná záměna: Souborem znaků dobře poznatelný druh, dbát je nutné na poměr délky nažky a zobánku, který je třeba u běžné lociky kompasové (Lactuca serriola) jen o málo delší než tělo nažky.

Rozšíření: Primární areál se rozpíná od Azorských ostrovů v Atlantiku, přes západní a jižní Evropu, dále roste ve střední Evropě zhruba po jižní Polsko, a ve východní Evropě. Areál zasahuje až po pohoří Kavkaz. V Asii roste na Blízkém východě a na Arabském poloostrově, dále také v severní Africe. Druhotné výskyty jsou udávány ze Střední Asie a z Dálného východu, jako nepůvodní druh je znám ze Severní a Jižní Ameriky, stejně tak z Austrálie.

V Česku se druh v minulosti vyskytoval roztroušeně v teplých nížinných oblastech Čech – zejména na Lounsku, v okolí Ústí nad Labem, Prahy, širším okolí Plzně a ve východní části Polabí s přesahem na Jičínsko. Poslední nálezy z Čech se vážou k 50. letům 20. století. Na Moravě se výskyt koncentroval na jižní Moravu, na sever zasahoval na Moravu střední po město Olomouc a také proti toku Svratky druh zasahoval zhruba po Bystřici nad Pernštejnem. Na začátku 21. století byla locika považována za nezvěstných druh naší květeny, v poslední dekádě však bylo nalezeno několik nižších desítek dílčích lokalit v Bílých Karpatech a v Hustopečské pahorkatině.

Ekologie: Druh osidluje osluněná, méně často polostinná stanoviště ruderálního charakteru, roste při okrajích lesů, podél komunikací, na mírně ruderalizovaných loukách a pastvinách, méně často ve městech a na skalnatých stanovištích. Preferuje suché až střídavě vlhké půdy, s dostatkem dusíku, dobře snáší zasolení a může se vyskytovat i na slaniscích.

Jednoletý terofyt až krátce vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení v letních měsících.

Ochrana a ohrožení: Locika vrbová není zvláště chráněným druhem, v Červeném seznamu je v současnosti hodnocena jako kriticky ohrožená (CR), ale lokalit v důsledku příznivého klimatu přibývá. Zdá se, že v současnosti probíhá výrazná rekolonizace směřující od jihovýchodu Moravy dále jižní Moravou.

Litaratura:

Grulich V. (2004): Lactuca L. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 487–497.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!