Lactuca perennis L. – locika vytrvalá

Syn.: Cyanoseris perennis Schur; Lactuca cichoriifolia DC.; L. deggeleriana Hegetschw.; L. sonchoides Lapeyr.; Scorzonera caerulea Saut. ex Rchb.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: NT

Popis: Lysá bylina s válcovitým kořenem. Lodyha přímá, oblá, rýhovaná, v horní polovině větvená, do 60 cm vysoká. Listy kracovitě peřenoklané, ojediněle celistvé, sivozelené, střední a horní lodyžní listy objímavou bází přisedlé. Úbory až 4 cm v průměru, skládající chudou chocholičnatou latu s přímo odstálými větvemi; zákrov úzce vejcovitý, zákrovní listeny střechovitě uspořádané, světle lemované, na špičce brvité, vnitřní až třikrát delší než vnější. Květy delší než zákrov, světle modré až modrofialové, vzácně bílé. Nažky zploštělé, po stranách s jedním žebrem, černé, bradavčité, zobánek stejně dlouhý jako tělo nažky; chmýr sněhobílý.

Možná záměna: Z modrokvětých locik se na našem území spíše ojediněle vyskytuje ještě nepůvodní locika tatarská (Lactuca tatarica), která vytváří podzemní výběžky, má široce trojúhelníkovité listové úkrojky, zelenohnědé nažky se zobánky kratšími než je samotné tělo nažky.

Rozšíření: Evropský druh s ostrůvkovitým areálem rozpínajícím se od hor severního Španělska po Balkánský poloostrov a Zakarpatskou Ukrajinu. Na sever areál zasahuje po střední Německo a severozápadní Čechy. Za druhotný je považován výskyt v zemích Beneluxu.

V Česku se vyskytuje pouze v severozápadních a středních Čechách, s lokalitami koncentrovanými především do Českého středohoří, Dolního Povltaví a Českého krasu. Na jednotlivých lokalitách se objevuje také v Doupovských horách. Roste v termofytiku a ojediněle v přilehlejších oblastech mezofytika, údolím Berounky proniká až téměř k Plzni, údolím Vltavy ke Zvíkovu.

Ekologie: Roste ve skalních štěrbinách, na skalních teráskách a drolinách a skalních výchozech nad říčními údolími. Preferuje osluněná až polostinná stanoviště na bazických podkladech – vápencích, dále na čedičích a diabasech, méně často na slínovcích, znělcích a diorietech. Preferuje půdy mělké, výhřevné a výsušné. Je součástí skalní vegetace s kostřavou sivou sv. Alysso-Festucion pallentis.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

Ochrana a ohrožení: Locika vytrvalá není zvláště chráněná, v Červeném seznamu je řazena v nižší kategorii téměř ohrožených druhů (NT), což odráží její geograficky omezený, ale místy četnější výskyt v ochranářsky cenných biotopech. Řada lokalit je součástí velkoplošně a maloplošně chráněných území. Patří mezi významné prvky submediteránní květeny s areálem v Čechách dosahují přirozené severní hranice.

Literatura:

Grulich V. (2004): Lactuca L. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 487–497.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!