Klasea lycopifolia (Vill.) Á.Löve & D.Löve – srpice karbincolistá

Syn.: Carduus lycopifolius Vill.; C. hyssopifolius Schur; C. nitidus Waldst. & Kit.; Serratula lycopifolia (Vill.) A. Kern.; Serratula kitaibelii G. Don ex Loudon

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: EN, §K, ČK, NATURA 2000

Popis: Bylina s tlustým oddenkem a četnými kořeny. Lodyha přímá, jednoduchá, do poloviny olistěná, obvykle do 100 cm vysoká, naspodu jemně pýřitá. Přízemní listy lesklé, lysé, s čepelí lyrovitě peřenodílnou, široce vejčitou, vykrajovaně zubatou; lodyžní listy přisedlé lyrovitě peřenosečné. Úbor koncový, jediný, až 3 cm v průměru; zákrov víceřadý, zákrovní listeny hustě střechovitě překrývající se, tuhé, na okraji nepravidelně pilovité, bez přívěsků. Okrajové květy široce trubkovité, obvykle jalové, červenofialové. Nažky lysé, s víceřadým, špinavě bílým chmýrem s nesrostlými paprsky.

Možná záměna: S přihlédnutím k ekologii a areálu dobře poznatelný druh, který byl dříve řazen do rodu Serratula. Na našem území se častěji a nezřídka na společných lokalitách vyskytuje srpice barvířská (Serratula tinctoria), ta má lodyhy po celé délce lysé a olistěné, v horní polovině větvené a úbory skládají chudé chocholičnaté květenství.

Rozšíření: Evropský druh s výskytem omezeným na jižní a střední až východní Evropu se značně disjunktivním výskytem omezeným na řadu drobnějších arel od jv. Francie, přes jz. a střední Itálii, Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko, Rumunsku, dále na východ na Ukrajinu a jižní část Rusku při Černém moři. Na sever zasahuje na jižní Moravu a západní Slovensko, resp. na jižní Polsko, kde se nachází izolovaná arela mezi městy Krakov a Kielce (Wyżyna Małopolska).

V České republice je výskyt tohoto druhu omezen na nížiny a pahorkatiny jižní Moravy, kde i historicky rostl velmi vzácně na jednotkách lokalit. V současnosti je výskyt omezen na Bílé Karpaty (v oblasti mezi obcemi Radějov, Malá Vrbka a Suchov), širší okolí obce Čejč a nejzápadnější lokalitu nacházející se na Dunajovických kopcích u Dolních Dunajovic. Lokality nepřekračují 400 m n. m.

Ekologie: Srpice je vázána na travnaté až křovinaté stráně, stepní svahy, okraje lesů, někdy přechází do vlhčích stanovišť slatinného charakteru, byť preferuje spraše a vápnité písky, půdy hluboké, minerálně dobře zásobené. Je součástí druhově pestrých širokolistých suchých trávníků sv. Bromion erecti.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do začátku července.

Ochrana a ohrožení: Srpice karbincolistá je druhem chráněným evropskou i naší legislativou, ve které je vedená jako kriticky ohrožený druh. V Červeném seznamu je řazena mezi druhy ohrožené (EN), což odráží malý počet lokalit, ale v některých případech velmi bohaté, stabilní populace, které spadají do velkoplošně i maloplošně chráněných území. Tím je zajištěn i pravidelný management lokalit spočívající v pravidelném kosení.

Literatura:

Cieślak E. (2013): Variation and genetic structure of Serratula lycopifolia populations (Vill.) Kern. (Asteraceae) in Poland and adjacent regions. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae, 82(1): 67–75.

Křísa B. (2004): Serratula L. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 423–424.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!