Juncus acutiflorus - sítina ostrokvětá

24. 3. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Juncus acutiflorus Ehrh. ex Hoffm. – sítina ostrokvětá

Syn.: Juncus foliosus Hoppe, nom. Illeg.

Čeleď: Juncaceae – sítinovité

Status: NT

 

Popis: Svěže zelená bylina s plazivým oddenkem, vytvářející trsy. Lodyha přímá, hladká, oblá, vysoká do 100 cm. Přízemní listy dlouhé až 50 cm, duté, zřetelně přehrádkované, kratší nebo délky lodyhy. Květenstvím je vrcholový, volný, bohatý kružel; dolní listeny kratší než květenství. Okvětní lístky světle hnědé až červenohnědé, vnitřní delší než vnější, vnější ven zahnutou špičkou zúžené. Tobolky delší než okvětí.

 

Možná záměna: Dá se zaměnit s jinými statnými, výběžkatými sítinami s lisnatou lodyhou a dutými, přehrádkovanými listy. Takové taxony jsou řazeny do okruhu sítiny článkované (Juncus articulatus agg.). Od nich se liší zejména svěže zelenými porosty a okvětními lístky různé délky.

 

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem se subatlantskou tendencí, který se vyskytuje v západní, střední a jižní Evropě, méně často ve východní části kontinentu, s přesahem areálu do sz. Afriky a jv. Asie. Dále je znám z východní části Severní Ameriky a jako nepůvodní druh z Nového Zélandu a Nového Jižního Walesu v Austrálii.

 

V České republice se vyskytuje roztroušeně a místy snad ještě hojně v západních, sz. a severních Čechách, dále v jižních a jz. Čechách. Jinde v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jen bodově na několika lokalitách. Roste od nížin do hor.

 

Ekologie: Sítina ostrokvětá preferuje otevřená stanoviště vlhkých pcháčových a rašelinných luk, roste též na prameništích, při okrajích stojatých vod a méně často ve vlhkých lesích. Preferuje vlhké, propustné, humózní, kyselé půdy. Je například součástí vegetace vlhkých pcháčových luk sv. Calthion palustris.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Ochrana a ohrožení: Tento druh není veden mezi zvláště chráněnými, v Červeném seznamu je řazen mezi druhy téměř ohrožené (NT), což odráží jeho vyhraněné rozšíření. Ohrožení spočívá především v potenciální přímé destrukci stanovišť, v minulosti se tak dělo transformací mokřadů skrze meliorace na zemědělskou půdu.

 

 

Literatura:

 

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

 

Kirschner J. et al. (2002): Juncaceae 2: Juncus subg. Juncus. – Species Plantarum: Flora of the World Part 7: 1–336.