Ixodes ricinus - klíště obecné

24. 3. 2012 vytvořil Ondřej Machač

Ixodes ricinus (Linneaus, 1758) - klíště obecné

Řád: Acari – roztoči; Čeleď: Ixodidae - klíšťatovití

Status: běžný druh

 

Popis: Vzhledem k ostatním našim roztočům velký druh, o délce těla 3-4,5 mm u samic a 2-3 mm u samců. Po nasátí může dosáhnout délky až 11 mm. Tělo je značně dorzoventrálně zploštělé u obou pohlaví. Samice mají poměrně velkou hlavovou část s výrazným chobotkem (hypostom), který slouží k probodnutí kůže. Tento hypostom kryjí přeměněné chelicery, které také napomáhají průniku do kůže. Zadeček je krytý hřbetním štítkem. U klíštěte obecného je výrazný pohlavní dimorfizmus. Tmavohnědý hřbetní štítek zasahuje u samic do poloviny zadečku, zatímco u samců kryje celý zadeček. Samci v dospělosti nepřijímají potravu. Larvy mají pouze 3 páry nohou, po svlékání se mění na nymfy, které mají stejně jako dospělci 4 páry nohou.

 

Možná záměna: V ČR téměř nezaměnitelný druh, podobný je piják psí (Rhipicephalus sanguineus). Tento druh má výrazné kapkovité, světlehnědé tělo, často se skvrnami. Dalším podobným druhem je piják lužní (Dermacentor reticulatus), ten je světle hnědý se skvrnitým štítkem. U nás poměrně vzácný.

 

Rozšíření: Evropa, Asie, sever Afriky a východní pobřeží Severní Ameriky.

 

V ČR hojný druh, po celém území do nadmořské výšky 800 m n. m.

 

Biologie a ekologie: Klíště obecné obývá různé biotopy, najdeme ho na loukách, ale i ve světlých doubravách nebo v lužních lesích. Vyhýbá se jen vysloveně mokřadním a stepním biotopům. Žije mezi vegetací, kde za vhodných podmínek samičky vylézají do vyšších pater a čekají na hostitele. Klíště je tzv. hematofág a všechny jeho vývojová stádia s výjimkou samců se živí jen krví obratlovců. Samice se potřebují před pářením nasytit krví, aby měly dostatek živin na tvorbu vajíček. Hostitelé larev a nymf jsou zejména plazi, drobní savci a ptáci. Dospělá klíšťata sají na kopytnících, šelmách a člověku. Svého hostitele registrují podle koncentrace vydechovaného oxidu uhličitého za pomocí Hallerova orgánu, který je umístěný na prvním páru končetin. Po přichycení se hostitele, hledá klíště vhodné místo pro nasátí, obvykle to bývají různé záhyby kůže (za ušima, v mezinoží apod.). Jakmile klíště najde vhodné místo, okamžitě se za pomocí chobotku provrtává do kůže a začíná sát. Při saní uvolňuje do hostitele řadu látek zabraňujících srážení krve a také patogeny způsobující vážná onemocnění. Po dostatečném nasátí se klíště pouští. Nasáté samice vyhledávají samci, kteří s nimi kopulují. Oplozená samička klade 1000-3000 vajíček do půdy nebo pod kameny. Přezimují všechna stádia mezi starou vegetací a v detritu. S klíšťaty se setkáme již brzy z jara od března do listopadu, nejvíce jedinců se však vyskytuje v květnu a v září.

 

Klíště obecné přenáší řadu patogenů, z nichž nejnebezpečnější je lymská borelióza a encefalitida (zánět mozkových blan). Dalé přenáší brucelózu, erhlichiózu ad. Jak se chránit proti klíštěti, jak správně klíště vytáhnout a popis nemocí přenášených klíšťaty najdete zde.

 

 

Literatura


Daniel M. (1971): Řád: Roztoči - Acari. In Daniel M. & Černý V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.

 

Rosický, B.(ed.), (1979): Roztoči a klíšťata škodící zdraví člověka. Academia, Praha