Ixobrychus minutus (Linneaus, 1766) – bukáček malý

Řád: Pelecaniformes – veslonozí, čeleď: Ardeidae – volavkovití

Status:  CR, KO, IUCN: LC

Popis: Bukáček malý je jediným zástupcem rodu Ixobrychus na našem území i ve světě. Je ovšem součástí velké čeledi Ardeidae. Hnízdní areál výskytu tohoto druhu je v západním Palearktu a střední až jižní Africe. Evropská populace je monotypická, v Africe se vyskytují další dva poddruhy. Bukáček malý je velmi malý volavkovitý pták s velikostí těla holuba hřivnáče (Columba palumbus). Má ovšem dlouhý žlutý zobák, dlouhý krk a dlouhé zelené nohy. Samec, samice i mláďata jsou rozdílně zbarveni avšak stejné velikosti. Samec má černou svrchní stranu těla a krémová křídla. Černá barva zasahuje až na hlavu a vytváří černou kapuci. Při roztažení křídel jdou vidět černé okraje křídel s velkou krémovou skvrnou. Nohy v letu přečnívají tělo, mají nápadně dlouhé prsty a drápy. Samice jsou matněji zbarvené, záda nejsou černá ale kropenatá a hnědavá. Mláďata jsou podélně žíhaná a hnědá.

Možná záměna: Bukáčci jsou habitatoví specialisté (úzce vázaní na určitý druh prostředí – rákosiny) čímž jsou specifičtí. Dalším volavkovitým druhem vyskytujícím se v rákosinách je bukač velký (Botaurus stellaris). Ten je ovšem mnohem větší (přibližně třikrát) a je pouze hnědo-černě pruhovaný. Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) hnízdí v koloniích a neukrývá se v rákosí. Kvakoši jsou přibližně dvakrát větší než bukáčci.

Rozšíření a početnost: Bukáček malý je kriticky ohrožený, ubývající druh. Jeho hnízdní početnost v České republice se odhaduje na maximálně 90 párů. Hlavní oblasti výskytu jsou v oblasti rybníkářské – jižní Morava, jižní Čechy, Polabská nížina a Ostravsko.

Biologie a ekologie: Bukáčci malí jsou habitatoví specialisté hnízdící v prostorných rákosinách. Hnízdo si staví na zemi ze starého rákosu těsně nad vodní hladinou či na suchu. Hnízdí od příletu v dubnu do června. Nejčastěji mají čtyři mláďata. Samci si teritorium v podvečer obhajují voláním. Mají soumračnou aktivitu. Živí se především rybami a pulci žab. Jejich zobák má zpětné háčky umožňující pevné uchopení kluzkých ryb. Při lovu čekají nehnutě na rákosových stoncích nad vodní hladinou, při přiblížení kořisti vystřelí zobák díky srolovanému krku a kořist občas i nabodnou na dýkovitý zobák. Žijí velmi nenápadně a o jejich životě se ví málo.

Hlas: Nahrávku toku samce naleznete zde. Hlas připomíná vzdálené štěkání psů.  

Tah: Evropská populace je tažná. Zimuje v subsaharské Africe. Naše znalosti o migraci tohoto druhu jsou ale bohužel velmi kusé.

Literatura:

BirdLife International 2016: Species – Little Bittern. dostupné z URL: http://datazone.birdlife.org/species/factsheet/common-little-bittern-ixobrychus-minutus

Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum, Praha.

IUCN 2015: Red list of threatened species – Little Bittern. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22735766/0

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!