Isolepis setacea - bezosetka štětinovitá

24. 7. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Isolepis setacea (L.) R. Br. – bezosetka štětinovitá

Syn.: Scirpus setaceus L.

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: NT

 

Popis: Obvykle hustě trsnatá bylina s lodyhami do 20 cm vysokými, přímými, tenkými. Listy bez čepele na bázi lodyhy, listová pochva červenohnědá, u výše postavených listů zelená. Květenství je kružel skládaný z malého počtu klásků, výjimečně až osmi. Klásky přisedlé, vejcovité, s jediným listenem, rostoucím ve směru lodyhy, proto květenství zdánlivě postranní; plevy obvejčité, hnědé se zeleným pruhem na hřbetu. Nažky zploštělé, zašpičatělé.

 

Možná záměna: Jediný zástupce rodu na našem území, dobře poznatelný, ale snadno v terénu přehlédnutelný.

 

Rozšíření: Druh má rozsáhlý euroasijský areál rozpínající se od západní Evropy po západní Čínu a Nepál. Roste rovněž v sz. Africe a ve vysokých pohořích rovníkové části afrického kontinentu. Jako nepůvodní druh je znám z Austrálie a amerického kontinentu.

 

V Česku se vyskytuje nerovnoměrně, hojněji především v jz. a jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině, v Poorličí a na sv. Moravě. Chybí v rozsáhlých oblastech sz. Čech, v Krkonoších a Podkrkonoší a vyšších polohách Hrubého i Nízkého Jeseníku, velmi vzácně roste na střední a jižní Moravě.

 

Ekologie: Typickým stanoviště bezosetky jsou letněná dna rybníků, okraje a kaluže lesních cest, příkopy, pískovny a lomy, méně často se vyskytuje na pastvinách a při okrajích polí. Preferuje vlhké až mokré, na živiny chudší půdy. Je diagnostickým druhem vegetace jednoletých bylin na vlhkých píscích sv. Radiolion linoidis.

 

Jednoletý terofyt až krátce vytrvalý druh s fenologickým optimem kvetení od června do září.

 

Ochrana a ohrožení: Bezosetka nepatří mezi naše zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je řazena do nízké kategorie téměř ohrožených druhů (NT), což odráží její nerovnoměrný výskyt v rámci našeho území.

 

 

Literatura:

 

Kubát K. (2024): Isolepis R. Br. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 9, Praha, Academia, 160–161.