Inula germanica L. – oman německý

Syn.: Pulicaria germanica (L.) J. Presl et C. Presl; Ulina germanica (L.) Opiz, nom. inval.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: EN; §S

Popis: Bylina s horizontálním, dřevnatějícím oddenkem, vystoupavými až přímými, hustě olistěnými, bělavě chlupatými až olysalými lodyhami, vysokými obvykle 20–80 cm. Listy široce kopinaté, celokrajné, hrotité, k bázi zúžené, na líci i rubu chlupaté, roztroušeně žláznaté. Úbory v hustých chocholičnatých latách, malé, válcovité, žluté; zákrov válcovitý, víceřadý, jen o málo kratší než jazykovité květy. Plodem jsou žebernaté, lysé, hnědé a lesklé nažky s chmýrem.

Možná záměna: Díky drobným žlutým květům staženým v latách snadno poznatelný druh. Podobné, avšak špinavě hnědé květy má ještě oman hnidák (Inula conyzae), ten však zdánlivě postrádá okrajové jazykovité květy.

Rozšíření: Převážně evropský druh s ponticko-panonským areálem rozpínajícím se na západě od Duryňska v Německu po širší okolí Černého moře na jihovýchodě, kde zasahuje po Malou Asii. Severní hranice areálu leží v izolované rezervaci Bielinek v Západopomořanském vojvodství v Polsku.

V Česku se vyskytuje ve dvou izolovaných arelách – jihomoravská část zahrnuje sprašové oblasti panonského termofytika, zejména Hustopečskou pahorkatinu a Dunajovické kopce; v Čechách roste vzácně ve středním Poohří, v Českém středohoří, v této oblasti je známo zhruba 30 lokalit, a v dolním Povltaví.

Ekologie: Tento oman je druhem výslunných stepních strání, lemů šípákových doubrav, teplomilných křovin a trávníků. Preferuje hluboké, hlinité, nejčastěji sprašové půdy s bazickou půdní reakcí. Za vhodných podmínek vytváří dominantní porosty vznikající klonálním vegetativním šířením.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do srpna.

Ochrana a ohrožení: Oman německý patří mezi zvláště chráněné druhy naší květeny v kategorii silně ohrožených. V Červeném seznamu je řazen mezi druhy ohrožené (EN). Oboje odráží nižší počet lokalit a vazbu na specifické, ve středoevropském prostoru vzácné stepní formace.

Literatura:

Hrouda L. (2004): Inula L. In: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky vol. 7, Academia, Praha, 69–80.

Ondráček Č. (ed.) (2019): Ohrožené rostliny Ústeckého kraje. Červený seznam květeny Ústeckého kraje a komentáře k vybraným taxonům. – Ústí nad Labem, 224 s.

Paszek I., Rutkowski L. & Załuski, T. (2014): Inula germanica. In: Polska Czerwona Księga Roślin: paprotniki i rośliny kwiatowe. – Instytut Ochrony Przyrody Polskiej Akademii Nauk, Kraków, 515–516.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!