Inula ensifolia - oman mečolistý

14. 5. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Inula ensifolia L. – oman mečolistý

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: NT

 

Popis: Bylina vysoká 10–60 cm, obvykle celá lysá, s vystoupavou až přímou, jednoduchou lodyhou, hustě olistěnou, na bázi červenofialovou . Listy jsou k lodyze přisedlé, čárkovité až úzce kopinaté, šikmo odstálé, špičaté, tuhé, celokrajné. Žilnatina listů souběžná. Úbory jednotlivě, velké až 5 cm, zákrov polokulovitý, zákrovní listeny jsou poskládány střechovitě. Vnější zákrovní listeny kratší než vnitřní. Dolní část vnějších listenů bývá hustě krátce brvitá. Jazykovité květy žluté. Plodem jsou žebernaté, lysé nažky.

 

Rozšíření: Druh s nevelkým ponticko-panonským areálem s těžištěm rozšíření v severní části Balkánského poloostrova, odkud zasahuje do oblastí kolem Černého moře, do střední Evropy proniká až po jižní Polsko. Nejzápadnější část areálu se nachází na jižním úpatí Alp, izolovaně v Bavorsku a jako součást alvarské vegetace na švédském ostrově Gotland v Baltském moři.

 

Na našem území se vyskytuje pouze na jižní a jihovýchodní Moravě, kde se nachází zhruba SZ hranice souvislého areálu. Především v termofytiku, výjimečně v mezofytiku. Místy hojně např. na Pálavě. Fytogeograficky významný je výskyt tohoto teplomilného prvku např. v Moravské bráně u vrchu Hostýn. Těžiště výskytu se nachází v planárním až kolinním stupni.

 

Ekologie: Druh vázaný na výslunné travnaté stráně, úhory, lemy světlých lesů, stepi a skalní stepi. Výrazný kalcifyt, preferující vápencové substráty, mělké půdy ale i hlubší spraše. Je znám ze společenstev sv. Festucion vallesiaceae, Bromion erecti, Quercion pubescenti-petraeae aj.

 

Vytrvalý hemikryptofyt kvetoucí především v letních měsících.

 

Ochrana a ohrožení: Oman mečolistý není veden mezi zvláště chráněnými druhy. V Červeném seznamu je řazen mezi téměř ohrožené taxony (NT). Řada lokalit je chráněná formou velkoplošných území jako jsou CHKO Pálava a CHKO Bílé Karpaty a při zachování vhodných biotopů by tento druh s omezeným území výskytu neměl být výrazně ohrožen radikálním snížením počtu lokalit.

 

   

 

Literatura:

 

Hrouda L. (2004): Inula L. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 69–80.