Impatiens glandulifera Royle - netýkavka žláznatá  

Syn.: Impatiens glanduligera Lindl., Impatiens roylei Walpers  

Čeleď: Balsaminaceae - netýkavkovité

Status: invazní druh

Popis: Statné, až 3 m vysoké jednoleté byliny s dutou, v obrysu hranatou, občas větvenou, červenavě naběhlou lodyhou. Listy, vyrůstající na lodyze střídavě, vstřícně či po několika v přeslenech, jsou značně velké, široce vejčité až kopinaté, na konci špičaté, na bázi klínovité, na okraji ostře pilovité, na bázi s nápadnými kyjovitými žlázkami. Květenství jsou hroznovitá, vyrůstající z paždí listů. Květy jsou tmavě červené, fialové, růžové či bílé, pětičetné. Spodní kališní lístek vytváří vakovitý pysk a protáhlou ostruhu, postranní dva jsou redukované na drobné šupinky. Plodem jsou vřetenovité tobolky pukající 5 chlopněmi.

Možná záměna: Od naší původní netýkavky nedůtklivé (Impatiens noli-tangere) se pozná velmi snadno podle barvy květů a velikosti lodyh. Vzácněji se pěstují růžovokvěté druhy netýkavka Balfourova (Impatiens balfourii) a netýkavka balzamína (Impatiens balsamina), které jsou však nápadně drobnější a mají pouze střídavě vyrůstající listy.

Rozšíření: Původní domovinou tohoto druhu je severozápadní okraj Himálají, kde roste v řídkých vlhkých lesích. Zplanělé populace se vyskytují v téměř celé Evropě, kromě nejchladnějších poloh a vyšších pohoří, a také na západním pobřeží USA.

V ČR je v současné době druh již zcela zdomácnělý a vyskytuje se tu roztroušeně až lokálně velmi hojně, zejména v nivách větších řek a potoků. Poměrně vzácná je prozatím ve vyšších horských polohách a také v některých částech západních a severozápadních Čech.

Ekologie: Netýkavka žláznatá je vlhkomilným a poměrně stínomilným druhem. Roste na březích vodních toků, v okrajových částech údolních luhů, na okrajích rybníků, ve vlhkých příkopech, na rumištích, v opuštěných zahradách a přechodně také na vlhkých místech na polích. Pro své uchycení vyžaduje narušená stanoviště, na kterých nedochází k příliš vysoké konkurenci ze strany původní vegetace. Každá rostlina vytváří značné množství biomasy a semen, která jsou rozšiřována jak samovolně po puknutí tobolky, tak i tekoucí vodou po říčním dně. Dokáže se však rozmnožovat také pomoci fragmentů lodyh, které rychle kořenní a jsou schopné dát základ nové populaci.

Terofyt, který kvete od července do října.

Význam: Netýkavka žláznatá je pěstována zejména pro okrasu či jako nektarodárná rostlina. Vzhledem k tomu, že se jedná se o velmi nebezpečný invazní druh, zařazený mezi 100 nejnebezpečnějších invazních druhů projektu DAISIE, by mělo být její pěstování postupně omezováno. Do Evropy byla poprvé dovezena pravděpodobně okolo roku 1840. O několik let později je již druh pěstován i v Českých zemích. První údaje o zplanění na našem území pocházejí z přelomu století z Litoměřicka a Turnovska. V první polovině 20. století se druh šířil zejména v povodí Jizery, Moravy a Svitavy. Hlavní vlna invaze přišla po 2. světové válce a v současné době se již vyskytuje podél všech větších vodních toků. Největším rizikem tohoto druhu je schopnost vytlačovat původní druhy a také potenciální možnost růstu v bylinném patře světlejších lesů. V případě některých toků již nemá, vzhledem k mohutnému rozšíření, potírání této netýkavky prakticky smysl. Z tohoto důvodu je vhodný zejména monitoring a likvidace nově vznikajících drobných populací. Jako nejlepší způsob potírání tohoto druhu se zdá ruční vytrhávání jednotlivých rostlin ještě před tím, než uzrají semena. Rostliny jsou také málo odolné proti pravidelnému sečení, spásání či mrazu.

Literatura:

Slavík B. (1997): Impatiens L In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 230–240.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!