Hypericum pulchrum L. – třezalka pěkná

Syn.: Adenosepalum pulchrum (L.) Fourr.; Hypericopsis pulchra (L.) Opiz

Čeleď: Hypericaceae – třezalkovité

Status: CR

Popis: Bylina s bohatě větveným kořenovým systémem, vytvářející víceleté výběžky s neopadavými listy. Lodyhy přímé, jednoduché nebo chudě větvené, na bázi zdřevnatělé, s úžlabními výhonky, pod květenstvím prodloužené, vysoké do 60 cm. Listy trojúhelníkovitě srdčité, poloobjímavé, na rubu lysé. Květenství řídké, s dlouhými větvemi; horní listeny a kališní lístky s přisedlými kulovitými černými žlázkami; korunní lístky zlatožluté, s přisedlými žlázkami; tyčinek až 50, prašníky oranžově až červenavě zbarvené. Plodem jsou hustě žebernaté tobolky.

Možná záměna: V české květeně je podobná snad jen třezalka horská (Hypericum montanum), jejíž lodyhy zpravidla nevytváří úžlabní výhonky. Tento druh má hustě nahloučené květenství, kališní lístky mají kyjovité stopkaté žlázky, korunní lístky jsou naopak bez žlázek. Listy má tato třezalka vejčitě kopinaté, na rubu drsné.

Rozšíření: Druh nevelkého evropského areálu s výraznou subatlantskou tendencí. Roste zejména v západní Evropě (Britské ostrovy, Benelux, Faerské ostrovy, Jutský poloostrov) a v jižní Skandinávii, odkud proniká do oceánicky laděných oblastí střední Evropy – sporadicky se vyskytuje v Polsku, ČR, Rakousku a ve Švýcarsku. Izolované lokality se poté nacházejí v Chorvatsku a na Apeninském poloostrově na Monte Gargano. V jz. Evropě roste v severní části Pyrenejského poloostrova. Druhotně byl tento druh zavlečen na Nový Zéland, v 50. letech minulého století také na Tasmánii, kde se udržuje malá a stabilní populace.

Na našem území se druh vyskytuje již historicky velmi vzácně a bodově, doložen byl věrohodně pouze ze čtyřech lokalit. Nejstarší údaje o výskytu pocházejí z poloviny 19. století ze Šluknovského výběžku, kde tuto třezalku našel významný severočeský florista Wenzel Karl. V současnosti je druh znám z Děčínska od obce Dolní Žleb, od Mirošova na Příbramsku a také překvapivě z východních Čech z Bydžovské pánve nedaleko Kunčic u Nechanic. Na Moravě se druh nevyskytuje.

Ekologie: Lesní a vlhkomilný druh, který preferuje jehličnaté a smíšené lesy. Osidluje lesní příkopy, okraje lesních cest, v západní Evropě také vřesoviště. Je to druh kalcifóbní, rostoucí na kyselých, lehkých, obvykle písčitých substrátech.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

Ochrana a ohrožení: Třezalka pěkná je významným subatlantským prvkem ve středoevropské květeně, u nás na východní hranici celkového souvislého areálu. Nepochopitelně není řazena mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je pro malý počet lokalit vedena jako druh kriticky ohrožený (CR). Potenciální ohrožení pro nevelké populace spočívá především v nevhodném lesním hospodaření, v odvodňování lokalit, příp. v přerůstání stanovišť ostružiníky.

Literatura:

Baker M. L., Wapstra M. & Lawrence D. (2019): An annotated census of the lesser-known naturalised plants of Tasmania. – Muelleria, 38: 27–69.

Stöhr O. (1999): Hypericum pulchrum L. – wiederentdeckt für Oberösterreich. – Beitr. Naturk. Oberösterreichs, 7: 41–51.

Suda J., Bauer P., Brabec J. & Hadinec J. (2001): Znovunalezené druhy naší květeny: třezalka pěkná. – Živa, 2001, č. 2: 113–115.

Zelený V. (1990): Hypericum L. In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 376–389.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!