Hydrocotyle vulgaris L. – pupečník obecný
Syn.: Hydrocotyle schkuhriana Reichenb.
Čeleď: Hydrocotylaceae – pupečníkovité
Status: C3, §3
Popis: Bylina s tenkou, plazivou, lysou lodyhou, dlouhou 20-60 cm. Listy vyrůstají po 1-2 z lodyžních uzlin, jsou dlouze řapíkaté, okrouhlé, až 6 cm velké, na okraji 1-2x vroubkované, na líci lysé, na rubu řídce chlupaté, s 6-9 radikálně uspořádanými žilkami. Květenství nenápadné, vyrůstající z úžlabí listů; květy v 1-4 přeslenech, drobné, oboupohlavné, mají 5 korunních lístků, 5 tyčinek kratších než než lístky. Plodem jsou zploštělé dvounažky.
Možná záměna: Sterilní rostliny jsou vzácně zaměňovány s mokrýšem střídavolistým (Chrysosplenium alternifolium).
Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem s výraznou atlantskou až subatlantskou tendencí s centrem rozšíření v západní Evropě a do Evropy střední vyznívající. Vyskytuje se též na Islandu či Azorských ostrovech. Východní hranice areálu prochází Estonskem a Polskem. Izolované výskyty jsou udávány z oblasti Kavkazu a středního Iránu.
V České republice se vyskytuje v Čechách a to poměrně vzácně, často izolovaně v severní polovině (Šluknovsko, Dokesko, Český ráj), dále v Polabí, na Rožďalovicku a největší množství lokalit se nachází na Třeboňsku. Spíše historicky a dnes pouze ojediněle je znám ze západních Čech (Ašsko). Na Moravě se výskyt předpokládá na Osoblažsku. Roste převážně v mezofytiku v planárním až suprakolinním stupni.
Ekologie: Druh preferující vlhká až bažinatá stanoviště jako jsou okraje rybníků, příkopy se stojatou vodou, mokřady, rákosiny, rašelinné louky, vzácněji v olšinách. Vyžaduje vysokou hladinu spodní vody až pravidelné přeplavování. Roste na půdách kyselých, na živiny chudých substrátech. Fytocenologicky je často součástí vegetace sv. Molinion či Caricion fuscae.
Vytrvalý hemikryptofyt s optimem růstu v červnu až červenci.
Ochrana a ohrožení: Pupečník obecný je dnes vzácnějším druhem řazeným jak mezi zvláště chráněné druhy ČR, tak i do Červeného a černého seznamu mezi ohrožené druhy. V dnešní době jsou vzácné i jeho přirozené biotopy, což je i důsledek úbytku i druhu samotného.
Poznámka: Na světě roste zhruba 80 druhů pupečníků, přičemž z Evropy jsou známy pouze 2. Přesto si pupečníky získaly oblibu u akvaristů jako okrasné a nenáročné rostliny.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!