Hirudo medicinalis (Linnaeus, 1758) – pijavka lékařská 

Čeleď: Hirudinidae – pijavkovití 

Status: EN, IUCN: NT, BERN III, CITES II, HD V

Popis: Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) má až 15 cm dlouhé článkované tělo na obou koncích zakončené přísavkou. Zadní přísavka slouží jen pro přichycení, zatímco přední přísavka slouží pro pohyb a příjem krve z hostitelů, protože obklopuje tři chitinové čelisti. Svrchní strana těla pijavky lékařské je tmavě hnědozelená s výraznými hnědočervenými pruhy. Spodní strana těla je světlá s tmavými skvrnami.

Možná záměna: V naší přírodě se můžeme častěji setkat s pijavkou koňskou (Haemopis sanguisuga), která dorůstá podobné velikosti jako pijavka lékařská, ale nenalezeme na jejím těle výraznou hnědočervenou kresbu. Na rozdíl od pijavky lékařské se také pijavka koňská živí dravě.

Rozšíření: Areál rozšíření tohoto druhu zaujímá západní část Palearktu (většinu území Evropy od Británie přes jižní Norsko až po Ural). Velmi dobře je tato pijavka zmapována na území Polska, kde byla zaznamenána na více než 160 lokalitách.

V ČR je momentálně těžištěm výskytu pijavky lékařské několik lokalit na jižní Moravě. Dále se s ní u nás můžeme setkat na několika izolovaných lokalitách v Čechách.

Biologie a ekologie: Vhodným biotopem jsou malé a mělké vodní plochy s vyvinutou litorální vegetací a bahnitým substrátem (např. tůně či mrtvá ramena řek). Je to ektoparazit živící se krví obratlovců, zejména savců a obojživelníků, přičemž juvenilní jedinci (do 3 let) se živí výhradně na obojživelnících. Teprve v dospělosti vyhledává také teplokrevné obratlovce. Pro vývoj jedinců je proto zásadní přítomnost obojživelníků na lokalitě. K sání krve využívá tři čelisti opatřené nepatrnými chitinovými ostrými zuby, kterými narušuje pokožku hostitele. Výsledný řez má pak typický tvar obráceného Y. Během sání vylučuje do rány enzym hirudin, který zabraňuje srážení krve. Může nasát až 15 g krve a díky pomalému trávení vydrží s tímto množstvím až jeden rok. Pijavka lékařská je hermafrodit. Rozmnožuje se na jaře či začátku léta. Kokony s vajíčky klade do vlhké hlíny na břehu. Přibližně po měsíci se líhnou mladé pijavky. Zimu přečkávají tyto pijavky zahrabané v substrátu ve strnulém stavu.

Význam a ochrana: Sání krve pijavkou lékařskou je v medicíně známo už více než 2000 let a z důvodu sběru pijavek pro lékařské účely v minulých staletích došlo po celé Evropě k velkému úbytku lokalit. Dalším negativním vlivem se stala degradace stanovišť vhodných pro výskyt tohoto druhu, a to zejména nevhodným odstraňováním vegetace či substrátu poskytujících pijavkám úkryt, vysycháním, odvodňováním nebo intenzivním chovem ryb.

Pro udržení populací tohoto druhu na stávajících lokalitách je nezbytné zachování existujících hydrologických podmínek a zamezení změny rybářského managementu.

Literatura:

Mehlhorn H. (2015): Hirudo medicinalis. Encyclopedia of Parasitology, Springer-Verlag Berlin Heidelberg, doi: 10.1007/978-3-642-27769-6_1468-2

Schenková J. & Košel V. (2005): Hirudinea (pijavice), pp. 67-68.- In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí.

Utevsky S., Zagmajster M. & Trontelj P. (2014): Hirudo medicinalis. The IUCN Red List of Threatened Species 2014: e.T10190A21415816. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2014-1.RLTS.T10190A21415816.en.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!