Heliotropium europaeum - otočník evropský

16. 8. 2026 vytvořil Václav Dvořák

Heliotropium europaeum L. – otočník evropský

Syn.: Heliotropium album St.-Lag.; H. canescens Moench; H. carduchorum K. Koch; H. commutatum Schult.; H. dioscoridis Bubani; H. erectum Lam.; H. glandulosum R. Br.; H. gymnocarpum Borbás; H. humile Salisb.; H. lacunarium F. Muell.; H. oblongifolium Hornem.; H. subcanescens Steven; H. tenuiflorum Guss.; H. vulgare Gaterau

Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité

Status: CR

 

Popis: Bylina s přímou nebo vystoupavou, větvenou, oblou, hustě přitiskle chlupatou, do 40 cm vysokou lodyhou. Listy střídavé, řapíkaté, s čepelí široce eliptickou, celokrajnou, výrazně žilkovanou, na rubu na žilkách hustě chlupatou. Květenstvím jsou husté vijany a dvojvijany; květy přisedlé, vonné. Koruna nálevkovitá, v dolní polovině zlatožlutá, jinak bílá; prašníky vně prohnuté, špičaté. Tvrdky roztroušeně chlupaté; semena vejcovitě hruškovitá, bradavkatá, hnědá.

 

Možná záměna: Bohatý rod s více než 100 druhy, ovšem ve střední Evropě se přirozeně vyskytuje pouze otočník evropský, jehož určování v době květu nečiní problémy. Jako atraktivní aromatická letnička se v zahradách pěstuje otočník stromkovitý (Heliotropium arborescens), která má temně fialové květy.

 

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem zahrnujícím subtropický až temperátní pás. Areál se rozpíná od Makaronésie, přes Středozemí dále na východ do Indie. Severní evropská hranice sahá do jižních částí střední Evropy. Druhotně se vyskytuje na dalších kontinentech – v Austrálii a v Severní Americe, zaznamenán byl také v jižní a východní Africe a na Dálném východě.

 

V Česku se za přirozený, vždy vzácný výskyt archeofytní povahy považují jihomoravské lokality na Znojemsku, Moravskokrumlovsku, Hustopečsku a Mikulovsku. Z Čech a Slezska jsou známy jen přechodné výskyty na stanovištích antropogenní povahy z Prahy, Poděbrad, Ostravy a Třince.

 

Ekologie: Roste jako polní plevel v okopaninách, na zahradách, ve vinicích, dále při okrajích cest, na ruderálních místech, rumištích a v minulosti též druhotně v továrenských areálech. Výrazný heliofyt. Preferuje výhřevné, vysýchavé, propustné půdy bohaté na živiny, dobře vzchází v čerstvě narušovaných plochách bez výrazného vegetačního krytu.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Ochrana a ohrožení: Otočník evropský byl na našem území vždy vzácným druhem, jehož výskyt v průběhu 20. století kolísal. Od 70. let byl nacházen ojediněle, až byl považován na nezvěstný druh české květeny. V současnosti je v Červeném seznamu veden jako kriticky ohrožený druh (CR), který je znám ve slabých populacích z několika lokalit na Znojemsku.

 

Druh je dlouhodobě pěstován v kolekci vzácných polních plevelů v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

 

   

 

Literatura:

 

Hummel J., Stejskal R. & Němec R. (2019): Otočník evropský (Heliotropium europaeum) v okolí Znojma. – Thayensia, 16: 147–152.

 

Slavík B. (2000): Heliotropium L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 181–184.MMM

  cyyY,y,“Y