Helictotrichon desertorum subsp. basalticum - ovsíř stepní čedičový

10. 5. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Helictotrichon desertorum subsp. basalticum (Podp.) Holub – ovsíř (ovsec) stepní čedičový

Syn.: Avena besseri Griseb.; Avenastrum basalticum Podp.; A. besseri (Griseb.) Koczwara; Helictotrichon besseri (Griseb.) Klokov

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: C1, §1, ČK

 

Popis: Hustě trsnatá rostlina vytvářející vnitropochevní výběžky. Přízemní listy úzké, štětinovité, trvale složené, široké do 0,7 mm, s jazýčky dlouhými 3-8 mm. Pochvy lodyžních listů jsou pýřité. Květenství je složeno ze 7-17 klásků. Osina vyrůstá z poloviny hřbetu pluchy nikoli ze špice.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým euroasijským areálem s výraznou kontinentální a submediteránní tendencí, který se na západ od povodí řeky Volhy vyskytuje pouze ve výše zmíněném poddruhu. Ten v Evropě roste ve velmi disjunktivním a ostrůvkovitě koncentrovaném areálu.

 

V České republice rostl vždy velmi vzácně ve dvou izolovaných, drobných arelách. Jedna zahrnuje severočeskou oblast Českého středohoří, kde je koncentrováno zhruba pět lokalit a druhá jihomoravská oblast historicky čítá dvě lokality v okolí Mikulova.

 

Ekologie: Ovšíř roste na výslunných, xerotermních, kamenitých nebo travnatých stráních s jižní nebo západní expozicí. Preferuje čedičové nebo vápencové substráty, půdy mělké a skeletovité. Habitem je uzpůsoben na extrémnější kontinentální klima.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem v krátkém období od dubna do května.

 

Ochrana a ohrožení:  Ovsíř stepní patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožené. Stejný status ohrožení mu náleží i v Červeném seznamu, což vyplývá z malého počtu historických i recentních lokalit. Ovšíř je považován za významný kontinentální prvek v české květeně na absolutní západní hranici svého rozšíření. Všechny jeho lokality jsou maloplošně chráněny v různých kategoriích (NPR, NPP, PR). Zřejmě na všech lokalitách je důsledně dodržován management (hlavně odstraňování náletu, velmi extenzivní pastva) a jeho výskyt můžeme považovat za stabilní.

 

 

Literatura:

Holub J. (1972): A note on the infraspecific classification of Helictotrichon desertorum (Less.) Nevskij. – Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 7/4: 419-421.

 

Holub J. (1999): Helictotrichon desertorum subsp. basalticum (Podp.) Holub. In.: Čeřovský J. et al., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR, vol. 5. Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava, 179.

 

Kubát K. (2006): Rostl Helictotrichon desertorum na Chožovské hoře u Loun? – Severočeskou Přírodou, 38: 143-144.