Gryllotalpa gryllotalpa (Linnaeus, 1758) – krtonožka obecná 

Syn.: Gryllotalpa vulgaris Latreille, 1804; Gryllus gryllotalpa Linnaeus, 1758; Gryllus talpa Olivier, 1791

Čeleď: Gryllotalpidae – krtonožkovití

Status: běžný druh

Popis: Samci dorůstají velikosti 35–45 mm, samice 40–50 mm. Tělo má válcovitý tvar a je krátce „semišově“ ochlupené. Zbarvení je hnědé, přičemž hlava a štít jsou tmavší, někdy až černé. Přední hrabavé končetiny připomínají přední nohy krtka (což dalo krtonožce jméno). Další 2 páry končetin jsou normální, kráčivé. Krytky dosahují přibližně do poloviny zadečku, zadní blanitá křídla jsou výrazně delší a zpod krytek vyčnívají. Velký zavalitý zadeček je zakončen dvěma dlouhými štěty. Samice nemají externí kladélko, rozpoznání pohlaví je ale možné podle žilnatiny krytek. Tykadla jsou relativně krátká, ale složená z velkého množství článků nahuštěných na sebe.

Možná záměna: Pro Českou republiku nezaměnitelný druh.

Rozšíření: Evropa od Iberského poloostrova a Britských ostrovů dále na východ až do západní Asie. Nejseverněji v Dánsku a jižním Švédsku. V nejjižnějších částech Evropy, např. v Řecku a jižní Itálii, chybí a je nahrazena jinými druhy krtonožek. V jižních částech areálu se vyskytuje sympatricky s jinými druhy krtonožek a některé starší údaje o jejím výskytu tedy mohou ve skutečnosti patřit jiným druhům (viz taxonomickou poznámku).

V ČR lokálně hojný druh, zejména v nížinách.

Biologie a ekologie: Vlhkomilný druh, který si buduje podzemní chodby jak v písčitých, tak v jílovitých půdách. Nejčastěji se vyskytuje při březích stojatých i tekoucích vod, v částečně zatopených pískovnách a hliništích, ale i v zahradách nebo lesních školkách. Hlavní výskyt dospělců je od začátku května do konce července, samice někdy přežívají až do září. Samci si upravují ústí svých nor do podoby ozvučných komůrek, které zesilují jejich stridulaci, sloužící k vábení samic. Stridulace má podobu charakteristického dlouhého cvrčení (nahrávka zde) a ozývá se hlavně za soumraku a v noci. Je hlasitá, je ale obtížné určit směr, odkud přichází. Vrchol stridulační aktivity samců je koncem května. Oplodněné samice si pro kladení vajíček budují podzemní hnízdo s okružní chodbou. Svou snůšku, čítající až 350 vajíček, samice stráží před predátory (hlavně jinými krtonožkami). Vývoj je dvouletý, nymfy se před dosažením dospělosti desetkrát svlékají. Krtonožky jsou všežravé – pod zemí požírají larvy hmyzu, žížaly, kořínky, hlízy, cibule apod. Někdy mohou škodit v zahradách a lesních školkách. Jsou dobrými plavci a dospělé krtonožky dokáží také zdatně létat.

Taxonomická poznámka: Již před více než 100 lety bylo zjištěno, že krtonožky vykazují geografickou proměnlivost v počtu chromozomů. Populace s odlišnými počty chromozomů byly nejdříve chápány jako chromozomální rasy, dnes již převládá pojetí samostatných druhů. V rámci skupiny Gryllotalpa gryllotalpa group tak bylo zatím popsáno 15 blízce příbuzných druhů, z nichž 12 žije v Evropě. Druh G. gryllotalpa má 12 párů chromozomů. Kromě rozdílného počtu chromozomů byly u nově odlišených druhů zjištěny i nenápadné rozdíly v morfologii, ve stridulaci či ve tvaru ozvučné komůrky. Z Evropy jsou kromě krtonožky obecné známy tyto druhy: G. septemdecimchromosomica ze Španělska, G. vinae z jižní Francie, G. quindecim, G. sedecim, G. octodecim, G. viginti a G. cossyrensis z Itálie, G. vigintiunum ze Sardinie, G. krimbasi z Řecka, G. unispina z pobřeží Černého a Kaspického moře a G. stepposa z Balkánu. Grylotalpa stepposa je nejblíže se vyskytujícím dalším druhem krtonožky (nejsevernější lokality byly nově objeveny v Maďarsku u Budapešti) a do budoucna nelze zcela vyloučit ani její objev na Slovensku či dokonce v Česku.

Literatura:

Broza M., Blondheim S., Nevo E. (1998): New species of mole crickets of the Gryllotalpa gryl­lotalpa group (Orthoptera: Gryllotalpidae) from Israel, based on morphology, song record­ings, chromosomes and cuticular hydrocarbons, with comments on the distribution of the group in Europe and the Mediterranean region. Systematic Entomology 23: 125–135.

Iorgu I.S., Iorgu E.I., Puskás G., Ivković S., Borisov S., Gavril V.D., Chobanov D.P. (2016): Geographic distribution of Gryllotalpa stepposa in south-eastern Europe, with first records for Romania, Hungary and Serbia (Insecta, Orthoptera, Gryllotalpidae). Zookeys 605: 73–82.

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!