Gonocerus juniperi - vroubenka jalovcová

30. 11. 2019 vytvořil Stanislav Rada

Gonocerus juniperi Herrich-Schäffer, 1839 – vroubenka jalovcová

Čeleď: Coreidae – vroubenkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Tělo je dlouhé 11–14 mm, podlouhlého tvaru. Zbarvení je zpravidla pestré, na svrchní straně těla se kontrastně střídají hnědé, černé a žlutobílé odstíny, základní hnědá nezřídka přechází až do růžova. Spodní strana těla a nohy jsou sytě zelené nebo zelenožluté, stejně je zbarveno i konexivum, jen jsou na něm většinou ještě černé skvrny. Na výrazných tykadlech se střídají černohnědé a světlé pásy. Membrána polokrovek je lesklá, černohnědá.

 

Možná záměna: Příbuzná vroubenka keřová (Gonocerus acuteangulatus) má velmi podobný tvar těla, ale na rozdíl od pestře zbarvené vroubenky jalovcové je uniformě hnědá. Vroubenka keřová se dále liší výrazněji vystouplými a hrotitými rohy na zadních okrajích štítu.

 

Rozšíření: Vroubenka jalovcová je rozšířena od západní, jižní a střední Evropy přes Ukrajinu až na Blízký východ. Vyskytuje se také v severní Africe. Chybí na Britských ostrovech, ve Skandinávii a v Pobaltí.

 

V Česku se vyskytuje roztroušeně na většině území v nižších a středních polohách, často ve městech.

 

Biologie a ekologie: Vroubenka jalovcová je původně potravně vázána na jalovec obecný (Juniperus communis), případně na další druhy jalovců v jiných částech areálu. V průběhu dvacátého století se dále adaptovala i na jiné druhy jehličnanů z čeledi cypřišovité, které byly do Evropy dovezeny ze světa – zejména cypřiše (Cupressus), cypřišky (Chamaecyparis) a zeravy (Thuja). Původním biotopem druhu jsou pastviny a stráně s jalovcem, které z mnoha míst vymizely a nyní jsou vzácné. Mnohem častěji se vroubenka jalovcová vyskytuje ve městech a vesnicích, kde žije na výsadbách různých kultivarů jalovců, cypřišů, cypřišků nebo zeravů. Dospělci jsou schopni příležitostně sát i na jiných rostlinách, k vývoji nymf jsou však potřeba živné rostliny čeledi cypřišovité, nejlépe plodící. Ke kladení vajíček dochází na jaře, nymfy dospívají během léta. Dospělci dobře létají a mohou aktivovat až do pozdního podzimu. Přezimují většinou na zemi (v opadu živných rostlin, pod kameny, v šiškách apod.), případně pod kůrou nebo v ptačích hnízdech.

 

Taxonomická poznámka: Vroubenky Gonocerus juniperi a G. acuteangulatus jsou jedinými zástupci rodu ve střední Evropě. Tribus Gonocerini má kromě nich v Evropě jen 2 další zástupce – Gonocerus insidator a Plinachtus imitator – oba z jižní Evropy.

 

 

 

Literatura:

 

Lis B., Stroiński A., Lis J.A. (2008): Heteroptera Poloniae 1 – Coreoidea. CeStuBio, Opole.

 

Stehlík J.L. (1988): Results of the investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Coreoidea I). Acta Musei Moraviae, Scientiae Biologicae (Brno) 73: 169–211.