Filipendula vulgaris - tužebník obecný

3. 9. 2016 vytvořil Václav Dvořák

Filipendula vulgaris Moench – tužebník obecný

Syn.: Spiraea filipendula L., Ulmaria filipendula (L.) Hill., Filipendula filipendula (L.) Voss in Vilmorin

Čeleď: Rosaceae – růžovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina s přímou, jednoduchou nebo v horní části chudě větvenou, oblou, lysou lodyhou, vysokou do 100 cm. Na kořenech jsou přítomny hlízovité ztluštěniny. Listy jsou přetrhovaně lichozpeřené; přízemní četné, nahloučené do růžice, dlouhé i 15 cm, obvykle s 10–30 jařmy. Květenství velké, bohaté, spíše široké než vysoké. Kališní lístky dolů sehnuté; korunní lístky bílé, vně často načervenalé. Nažky hustě chlupaté.

 

Možná záměna: Zaměnit lze za tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), který má listy tvořené pouze 2–5 jařmy lístků, korunní lístky jsou drobnější, plody lysé a na kořenech se nevytváří ztluštěniny.

 

Rozšíření: Euroasijský druh s rozsáhlým areálem zahrnujícím oblast od pobřeží Atlantiku po Sibiř, zhruba po Krasnojarskou oblast. Areál zasahuje též do severní Afriky.

 

V České republice se vyskytuje zejména v termofytiku a ve velké části mezofytika, do vyšších poloh již nezasahuje. V některých oblastech se však vyskytuje vzácně (jižní a jz. Čechy, Toužimsko, Ostravská pánev, Vidnavsko).

 

Ekologie: Ekologicky velmi plastický druh, který roste jak na výslunných stráních, tak na vlhkých loukách, v lesních okrajích a v lesních světlinách, v úvozech a na železničních náspech. Preferuje hlubší, humusovité půdy. Je součástí řady vegetačních typů.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do začátku srpna.

 

Poznámka: Tužebník obecný nabývá širokého využití v medicíně a lidovém léčitelství. Kořeny jsou známé jako účinné anthelmintikum a pomáhají v léčbě ledvinových kamenů. Rostlina se též využívá při léčbě epilepsie. Mladé listy lze konzumovat, přidávají se do salátů či polévek.

 

 

Literatura:

 

Smejkal M. (1995): Filipendula Mill. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 4, Academia, Praha, 49–53.

 

Usher G. (1974): A dictionary of plants using by man. – Macmillan Pub Co, 619 pp.