Filipendula ulmaria subsp. ulmaria - tužebník jilmový pravý

11. 8. 2008 vytvořil Michal Hroneš

Filipendula ulmaria subsp. ulmaria (L.) Maxim. - tužebník jilmový pravý

Syn.: Filipendula ulmaria subsp. eufilipendula Domin, Filipendula ulmaria subsp. nivea (Wallr.) Hayek, Filipendula ulmaria subsp. pentapetala (Gilib.) Dostál, Spiraea denundata J. et C. Presl, Spiraea ulmaria L., Spiraea ulmaria var. nivea Wallr., Ulmaria palustris Moench, Ulmaria pentapetala Gilib., Ulmaria obtusiloba Opiz.

Čeleď: Rosaceae - růžovité  

Status: běžný druh

 

Popis: Vytrvalá rostlina se ztlustlým oddenkem, dorůstající výšek až 2 m. Lodyhy jsou lysé, nebo vzácněji v horní polovině chlupaté. Listy jsou poměrně velké, lichozpeřené. Jednotlivé lístky jsou široce vejčité, špičaté, na okraji pilovité, koncový lístek je trojlaločný se zašpičatělými úkrojky. Spodní lodyžní listy jsou často dlouze řapíkaté. Palisty jsou okrouhlé, zubaté. Květenství je řídké, většinou s lysými větvemi. Květy jsou bílé, pětičetné. Nažky jsou lysé, šroubovité.

 

Možná záměna: S tužebníkem obecným (Filipendula vulgaris), který se liší tvarem listů a většími květy. Podobný, ale mnohem vzácnější poddruh - tužebník jilmový Picbauerův (Filipendula ulmaria subsp. picbaueri) se liší staženým květenstvím a podlouhle vejčitými až kosníkovitými listy.

 

Rozšíření: Celkové rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu, kromě nejjižnějších částí, Malou Asii, Altaj a Sibiř. Ostrůvkovitě se nachází také v Kanadě, kde však není původní.

 

Roste hojně po celém území republiky, ve vyšších horách je však poměrně vzácný.

 

Ekologie: Tužebník jilmový roste s oblibou na podmáčených loukách, podél vodních toků, v okolí říčních ramen, rybníků, na prameništích nebo v lužních lesích. Preferuje především vlhké, na minerály chudé, hlinité nebo jílovité půdy.

 

Hemikryptofyt kvetoucí od června do srpna.

 

Význam: Nálev připravený z květů nebo natí tužebníku obsahuje salicyláty a má antipyretické a antirevmatické účinky.


Taxonomická poznámka: Velmi variabilní druh. Na našem území se rozpadá do několika variet, lišících se oděním listů nebo tvarem lístků.

 

 

 

Literatura:

 

Smejkal M. (1995): Filipendula Mill. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 4, Academia, Praha, pp. 49–53.