Eurygaster testudinaria (Geoffroy, 1785) – štítovka růžkatá

Čeleď: Scutelleridae – štítovkovití

Status: běžný druh

Popis: Tělo je oválné, mírně vyklenuté, 8–11 mm dlouhé. Štítek (scutellum) je mohutně vyvinutý a zakrývá celý zadeček (což je typické pro štítovky obecně), nicméně narozdíl od jiných rodů štítovek zpod něj vyčnívají zploštělé okraje zadečku (connexivum). Zbarvení těla je značně proměnlivé, pohybuje se v různých odstínech hnědé, někdy též do červena nebo do žluta. Tělo je zbarveno buď jednolitě nebo se na něm objevují různě výrazné skvrny a pruhy.

Možná záměna: Taktéž hojná štítovka obilní (Eurygaster maura) je na první pohled od štítovky růžkaté k nerozeznání; oba druhy mají stejný tvar a velikost těla a vyznačují se obdobnou variabilitou ve zbarvení. Pro jejich rozlišení je nutné pod lupou pozorovat přední okraj hlavy – š. růžkatá má prostřední část (anteklypeus) vkleslou dolů oproti sousedním dvěma částem (paraklypei); š. oblibní má anteklypeus a paraklypei v jedné rovině. Třetím druhem rodu v ČR je poměrně vzácná štítovka Eurygaster austriaca, která se od předchozích dvou odlišuje větší velikostí a tím, že její anteklypeus je výrazně kratší než paraklypei a je mezi ně zcela nebo téměř uzavřen.

Rozšíření: Druh s palearktickým areálem rozšířený po celé Evropě a dále v mírném pásu Asie.

V Česku hojný druh, rozšířený po celém území od nížin do podhůří.

Biologie a ekologie: Štítovka růžkatá obývá vlhké a mezofilní louky, okraje lesů, paseky, břehy vodních toků a obdobná stanoviště. Oproti příbuzné štítovce obilní dává přednost vlhčím lokalitám (včetně rašelinišť nebo slanisek), ale lze ji nalézt i na suchých stanovištích. Živí se sáním na travinách z čeledí šáchorovité (Cyperaceae) i lipnicovité (Poacae), příležitostně též na sítinách (Juncaceae) nebo na různých dvouděložných bylinách. Přezimující dospělci začínají aktivovat na přelomu dubna a května. Vývoj nymf probíhá během jara až léta. První dospělci nové generace se objevují v červnu a aktivují do konce září nebo do začátku října. Před uložením k přezimování dospělci zpravidla opouštějí vlhká místa a migrují do sušších částí lokality nebo lokalitu zcela opouštějí.  

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Lis J.A., Lis B., Ziaja D.J. (2012): Heteroptera Poloniae 2 – Pentatomoidea Część I. Opole.

Stehlík J.L. (1995): Results of the investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Pentatomoidea VII). Acta Musei Moraviae, Scientiae Naturales (Brno) 79: 85–96.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!