Eurydema oleracea (Linnaeus, 1758) – kněžice zelná 

Syn.: Eurydema oleraceum (Linnaeus, 1758) 

Čeleď: Pentatomidae – kněžicovití

Status: běžný druh

Popis: Drobná kněžice o délce těla 5–7,5 mm. Malá hlava nese pár složených očí, pětičlánková tykadla a dlouhý bodec (sosák). Bodec je v klidu uložen pod tělem. Za štítem je veliký trojúhelníkový štítek. Na zadečku jsou pod polokrovkami složena funkční blanitá křídla. Zbarvení těla je černé s charakteristickou bílou nebo červenou kresbou, sestávající ze 2 skvrn na zadní části polokrovek, 1 skvrny na konci štítku, podélného pásu ve středu štítu (který se obvykle vzadu rozšiřuje) a olemování okrajů těla. Rozsah kresby je variabilní, někdy se přidávají ještě další 2 skvrny na štítku; pásek na štítu může nabývat až trojúhelníkovitého tvaru. Skvrny jsou též na nohách. Kresba všech mladých dospělců je zprvu bílá, s postupujícím věkem se většinou postupně zbarvuje do červené až sytě červené, avšak u části jedinců zůstává bílá až krémová. Ve stejnou dobu jsou tak k vidění jedinci s bílou a červenou kresbou, méně často též jedinci s přechodný zbarvením (velmi světle červená, oranžová nebo žlutá kresba; kresba je však vždy jednobarevná). Tělo je silně lesklé, někdy s modrozeleným nádechem.

Možná záměna: Ve střední Evropě prakticky nezaměnitelný druh. Ostatní druhy rodu Eurydema mají jinou kresbu s výrazně menším zastoupením černé barvy.

Rozšíření: Kněžice zelná je rozšířena v celé Evropě, včetně Británie a Skandinávie. Její areál pokračuje dále na východ přes Turecko, Rusko a středoasijské republiky až do východní Asie.

V ČR velmi hojný druh, vyskytující se po celém území od nížin do hor.

Biologie a ekologie: Kněžice zelná osidluje rozmanité biotopy – louky, stepi, lesy, rašeliniště, pole, zahrady, ruderály, města atd. Živí se sáním na nejrůznějších rostlinách z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) – divokých i pěstovaných. Dospělci jsou k zastižení po celou sezónu – od dubna do října. Dospělci přezimují, páření a kladení vajíček probíhá během jara a léta. Část přezimujících dospělců se probouzí z hibernace až v létě. Mezitím již dospívají nymfy z vajíček nakladených na jaře – dospělci nové generace se objevují od července a vyskytují se společně s částí přeživších dospělců předcházející generace. V teplejších polohách je možný vývoj částečné druhé generace.

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Stehlík J.L. (1986): Results of the investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Pentatomoidea IV). Acta Musei Moraviae, Scientiae naturales (Brno) 71: 147–178.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!