Euophrys frontalis (Walckenaer, 1802) – skákavka bělovlasá

Čeleď: Salticidae – skákavkovití

Status: běžný druh

Popis: Drobná skákavka o délce těla 3–4 mm (hlavohruď 1,5–2 mm). Hlavohruď je u samic žlutohnědá s tmavší přední částí. Zadeček je žlutohnědý s tmavě skvrnitou kresbou. Makadla a nohy samic jsou žlutohnědé. Samci mají hlavohruď tmavě hnědou, okolo očí s oranžovými chloupky. Na tmavých makadlech mají samci dlouhé bílé chloupky (odtud české druhové jméno). Zadeček je hnědý s nevýraznou kresbou. První pár nohou tmavý se světlými chodidly, zbylé páry žlutohnědé.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh. Záměna je u nás možná u samic, s některými skákavkami rodu Neon, ty jsou však menší. Na první pohled samice připomíná mladé skákavky rodu Evarcha. U nás je to jediný druh rodu Euophrys, v Evropě však žije několik dalších podobných druhů.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie (včetně Turecka).

V ČR hojný druh, od nížin do hor po celém území. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Skákavka bělovlasá obývá světlé lesy (zejména doubravy a bory), lesostepi, okraje lesů, paseky, stráně, okraje cest, vřesoviště, ale i na druhotných biotopech. Žije na zemi mezi bylinnou vegetací a v listovém opadu, aktivní je zejména za slunečných dnů. Samice žijí spíše na zemi v listovém opadu, mechu, ve stařině, ale samci vylézají často také na bylinnou vegetaci. Samec se před pářením samici dvoří a mává široce roztaženýma předníma nohama a makadly, současně klepe zadečkem o podklad. S dospělci se setkáme od dubna do října.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Nentwig W., Blick T., Bosmans R., Hänggi A., Kropf C., Stäubli A. (2025) Spiders of Europe. Version 4.2025. Online at https://www.araneae.nmbe.ch.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!