Euheptaulacus porcellus - sedmorýžec

29. 3. 2010 vytvořil Filip Trnka

Euheptaulacus porcellus (Frivaldszky, 1879) - sedmorýžec

Čeleď: Scarabaeidae - vrubounovití

Status: EN

 

Popis: Velikost 4-5 mm, zbarvení hlavy a štítu je světleji nebo tmavěji hnědé se světlě prosvítajícími okraji. Zbarvení krovek je žlutohnědé, v zadní části s málo zřetelnými tmavšími skvrnkami.

 

Možná záměna: V ČR přichází v úvahu záměna pouze s příbuzným sedmorýžcem Euheptaulacus villosus, který se však od E. porcellus na první pohled liší (kromě řady dalších znaků) především dlouhým ochlupením hlavy, štítu a krovek a celkově tmavším zbarvením těla. Oba druhy se pak liší i dobou výskytu imag (E. porcellus se vyskytuje ihned po prvním tání sněhu, od února do začátku dubna, zatímco E. villosus od konce května do července). Laik může tento druh zaměnit i s hnojníky z rodu Aphodius, ale ti maji vždy 10 krovečných rýh, kdežto sedmorýžci z rodu Euheptaulacus mají 7-9 rýh.

 

Rozšíření: Spolehlivě znám pouze z Rakouska, Maďarska, Slovenska, Itálie, Rumunska, Bulharska a z jižní Bosny.

 

V ČR vzácný, jen lokálně hojnější druh vyskytující se pouze na Moravě. Je znám z  Moravského krasu, Pouzdřan, Pavlovských vrchů a Bílých Karpat. Nově zjištěn na střední Moravě severně od Prostějova. Předpokládá se, že rozšíření druhu zahrnuje mnohem více lokalit (zejména v Moravském krasu) než kolik je zatím známo, uniká však zřejmě pozornosti díky své bionomii a velmi časnému výskytu imag.

 

Biologie a ekologie: Dospělci se vyskytují koncem zimy začátkem jara, od února do dubna (někdy již v lednu při výraznější oblevě) s maximem obvykle v na přelomu února a března. Fytosaprofágní druh žijící na původních stepních půdách s výraznou preferencí vápencového podkladu. Dospělci se pohybují v půdě, pod kameny nebo v koříncích a drnech trav. Za bezvětrného a slunečného počasí se rojí a sedají na traviny a kameny. U imag byla pozorována i fakultativní koprofagie. Vývoj larev probíhá v rozkládajícím se humusu.

 

Ohrožení a ochrana: Druh vedený v Červeném seznamu jako ohrožený. Pro přežití populací je nutné chránit biotopy potřebné pro jejich vývoj (zejména vápencové skalní stepi) a udržovat na nich náležitý management (pastva, vyřezávní dřevin apod.).