Eristalis - pestřenka

12. 8. 2022 vytvořil Ondřej Machač

Eristalis – pestřenka

Čeleď: Syrphidae – pestřenkovití

 

Popis: Délka těla 716 mm. Tělo je poměrně robustní. Hlava je hnědošedá, oči velké hnědé, u samců se dotýkají, u samic jsou oddálené. tykadla krátká, jemně pýřitá nebo holá. Štít je zhruba stejně široký jako dlouhý, obvykle tmavě hnědý, jemně ochlupený. Štítek je žlutohnědý u některých druhů světlejší. Zadeček je oválně protáhlý, mírně zploštělý, u samic zakulacený, u samců se ke konci zužuje. Zbarvení zadečku je obvykle oranžové až žlutohnědé s tmavou variabilní kresbou. Nohy jsou žlutohnědé, u některých druhů tmavé. Křídla jsou poměrně široká, průhledná, někdy s tmavými znaky. Larvy jsou šedobílé, protáhle soudečkovité s dlouhou dýchací trubičkou.

 

Možná záměna: V ČR 16 druhů pestřenek z rodu Eristalis. Většina našich druhů si je podobná a k druhovému určení je potřeba porovnat znaky na ochlupení tykadlové štětiny, žilnatiny v křídle, kresbu zadečku a někdy také kopulačních orgány. Ke spolehlivému určení je potřeba zkušenosti. Pestřenky rodu Eristalis na první pohled připomínají včelu medonosnou (Apis mellifera), zvláště pak trubce, díky tomu dostal náš nejběžnější druh rodu – pestřenka trubcová (E. tenax) své druhové české jméno.

 

Rozšíření: Holearktický rod – rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe.

 

V ČR je jedním z nejběžnějších druhů pestřenka trubcová (E. tenax), která je běžná po celém území, od nížin do hor. Zároveň patří někteří zástupci tohoto rodu mezi naše nejhojnější pestřenky (Syrphidae).

 

Biologie a ekologie: Tyto pestřenky se vyskytuje na různých biotopech, na okrajích lesů, podél lesních cest, na loukách, pastvinách, mýtinách a lesních světlinách, ale i v kulturní krajině, v parcích a zahradách. Často usedají na osluněné květy, zvláště fialové, žluté a květy miříkovitých rostlin (Apiaceae). Dospělci se vyskytují zejména od června do září, většina našich druhů nejvíce v druhé polovině léta. Aktivní jsou zejména za slunečného počasí, v noci a za deštivého počasí se ukrývají např. do štěrbin skal nebo v dutinách stromů. Larvy žijí v hnijících tekutých látkách, v hnoji, znečištěných vodách, jímkách, kalužích apod. Žijí často v podmínkách s nízkým obsahem kyslíku, a tak mají vyvinutu dlouhou dýchací trubičku, která se dotýká hladiny, zatímco larva je zahrabaná v substrátu.

 

 

 

Literatura:

 

Hippa H., Nielsen T.R. & Steenis J. van (2001): The West Palaearctic species of the genus Eristalis Latreille (Diptera, Syrphidae). Norwegian Journal of Entomology 48: 289-327.

 

Holinka J. (1999): Occurence of Eristalis rupium-group species in Czech and Slovak Republics with complete key to Centraleuropean Eristalis species. In Jedlička L. (ed.): Dipterologica bohemoslovaca. Vol. 9. Slovak Entomological Society, Bratislava, pp. 53-63.

 

Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN Praha.