Erinaceus concolor - ježek východní

18. 7. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Erinaceus concolor Martin, 1838 – ježek východní

Čeleď: Erinaceidae – ježkovití

Status: běžný druh, Bern III

 

Popis: Největší evropský hmyzožravec. Délka těla 170–280 mm, váha 240–1200 g. Tělo je pokryto hnědou srstí. Mladí jedinci bývají tmavší (viz. foto), starší světlejší. Ježek východní, na rozdíl od ježka západního, nemá tzv. brýle - tmavé chlupy táhnoucí se od čumáku a kolem očí. Hlava je pokryta hnědou srstí. Břicho v mládí tmavé, ve stáří světlé - nápadná světlá náprsenka. Bodliny - ostny jsou nepravidelně pruhované a jsou umístěny všemi směry. Nohy krátké, opatřené drápy.

 

Možná záměna: S ježkem západním (Erinaceus europaeus) - liší se několika znaky: kolem očí má tzv. brýle (tmavé chlupy táhnoucí se od čumáku až kolem očí), na břichu podélná tmavá skvrna, bodliny směřují dozadu a jejich zbarvení je pravidelně pruhované.

 

Rozšíření: Východní Evropa, Asie.

 

V ČR zejména na Moravě a ve Slezsku, zasahuje i do Východních Čech (západní hranice jeho rozšíření). V poslední době se již areály ježka východního a ježka západního překrývají.

 

Biologie a ekologie: Otevřená krajina - parky, pole s remízky, kulturní krajina - ve městech. Velkým zalesněným plochám se vyhýbá - původně stepní druh. Ježek je noční živočich, který se přes den ukrývá v různých úkrytech (pod keři, hromadách listí apod.). Jeho potravou je převážně hmyz a ostatní bezobratlí jako např. žížaly, ale i drobní obratlovci - žáby, ještěrky a nepohrdne také ptačími vejci. Většinu stravy tvoří živočišná složka. Při lovu potravy se ježci často stahují kolem silnic, kde se vlivem vyšší teploty vozovky zdržuje hmyz, často pak ježci končí pod koly aut. Za jednu noc dokáže ježek spořádat 70 g potravy! Ježci jsou překvapivě obratní. V nebezpečí ježek stáhne nohy pod tělo a nepříteli nastavuje bodliny, někdy také prská a dělá škubavé pohyby, může také kousnout. Jak je známo, tak ježci na podzim upadají do zimního spánku - hibernace. Je to stav kdy se jeho životní funkce výrazně zpomalí, přečkává tak zimu. Aby mohl ježek zimu přežít potřebuje se na podzim vykrmit, jen když má dostatečné tukové zásoby, je schopen zimu přežít. Ukončení hibernace nastává podle podmínek většinou v březnu. Rozmnožování začíná zhruba o měsíc později. Samice v úkrytu vrhne 2-10 mláďat, které s matkou zůstávají i do zimování. Samci jsou samotáři. Dožívá se až 8 let.

 

Ochrana, význam: Ježek východní je u nás běžný druh, zejména ve městech. Oba druhy našich ježků jsou zařazeny do Bernské úmluvy, do přílohy III - chránění živočichové, takže jsou v celé Evropě chráněni. Ježek není schopen přežít zimu, pokud nemá více jak 600 g, v případě nálezu takového ježka na podzim kontaktujte stanici pro handicapované živočichy.

 

  

 

Literatura:

 

Anděra M. & Gaisler J. (2012): Savci České republiky. Academia Praha.