Equisetum variegatum - přeslička různobarvá

10. 12. 2008 vytvořil Václav Dvořák

Equisetum variegatum Schleich. - přeslička různobarvá

Syn.: Hippochaete variegata (Schleich.) Bruhin

Čeleď: Equisetaceae - přesličkovité

Status: C2, §1

 

Popis:Vytrvalé, trsnaté a přezimující rostliny od 5 cm do 40 cm výšky, nevětvené, rýhované, uprostřed žeber se zřetelnou karinální rýhou, pochvy zvonkovité, dolní často černé, horní spíše zelené s černým pruhem pod zuby, zubů 5-10, opět se zřetelnou karinální rýhou, jen ve středu s úzkým černým pruhem, jinak celé bíle suchomázdřivé. Výtrusnicový klas vejčitý, hrotitý.

 

Možná záměna: Druh poměrně snadno zaměnitelný s dalším naším zástupcem - cídivkou větvenou (Hippochaete ramosissima), se kterou též tvoří extrémně vzácného hybrida Hippochaete x meridionalis (Milde) Holub.

 

Rozšíření: Druh s cirkumpolárním resp. amfiboreálním areálem, zahrnujícím Evropu, Kavkaz, Sibiř, přes Dálný východ, Japonsko až po Severní Ameriku. Z území České republiky byla uváděna zhruba z 50-60 lokalit, koncentrovaných v českém (Terezínská kotlina, Polabí, Dolní Povltaví...) a moravském termofytiku (Jihomoravský úval, Haná...), a také z mezofytika (Ostravsko, Třinecko, Pobečví, Beskydské předhůří, ad.).

 

Ekologie: Cídivka různobarvá je primárně známa jako druh slatinných luk, pramenišť či vlhkých šterkopísků a humozních půd. Velmi zajímavě se uplatňuje jako pionýrská rostlina řady přirozených biotopů jako jsou říční náplavy nebo biotopů vzniklých antropogenní činností jako jsou pískovny a odkaliště. Druh výrazně světlomilný, konkurenčně velmi slabý, teplotně poměrně plastický, jehož populace jsou buď extrémně silné (čítající stovky trsů) nebo naopak velmi slabé (tvořené několika jedinci). Zajímavá je též výšková distribuce tohoto druhu, který u nás výjimečně roste nad 400 m n. m., výjimkou je lokalita položená ve výšce 930 m n. m., v Alpách je známa i z výšek nad 2000 m n. m. Hemikryptofyt, s fenologickým optimem růstu od května do září, čerstvé zelené rostliny lze najít už od března.

 

Ochrana a ohrožení: Cídivka zaznamenala v posledních desetiletích rapidní ústup ze svých lokalit. V současnosti je známa z 9-14 lokalit, což znamená více než 70% pokles. Utrpěla především devastací přirozených biotopů, kterými jsou slatinné louky, např. v oblasti termofytika je dnes známa pouze z jediné lokality. Jako náhrada jí velmi vhodně posloužili již zmíněné antropogenně vytvořené biotopy, kde jsou populace početně nestabilní a v současnosti je jedinou možnou ochranou cílená konzervace prostředí a potlačení sukcesních procesů. O management tohoto druhu se stará organizace Sagittaria. Vzhledem k tomu, že se jedná o druh poměrně snadno přehlédnutelný, je pravděpodobné objevení nových či staronových lokalit. Druh zákonem chráněný, vedený jako kriticky ohrožený. Stejný status má i v Černém a červeném seznamu.