Epipactis albensis - kruštík polabský

4. 8. 2026 vytvořil Václav Dvořák

Epipactis albensis Nováková & Rydlo – kruštík polabský

Syn.: Epipactis fibri Scappat. & Robatsch; E. lusatia (Hennigs) Kreutz; E. latifolia f. gracilis Dageforde ex Hegi

Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité

Status: EN, §S

 

Popis: Drobná, zelená, autogamická bylina. Lodyha pod květenstvím pýřitá, vysoká obvykle do 25 cm. Listy nejčastěji v počtu 1–4, vejčité až vejčitě kopinaté. Klas řídký, složený ze 3–15 květů; vřeteno hustě pýřité. Květy pootevřené až zvonkovité; vnější okvětní lístky světle zelené, na vnější straně lysé nebo řídce pýřité; epichil přímý nebo dolů ohnutý, srdčitě trojúhelníkovitý, širší než dlouhý, s okraji vzhůru ohrnutými, na okraji zelenavý, vprostřed bělavý nebo narůžovělý s nízkými bělavými bazálními hrbolky; vchod do hypochilu ve tvaru V, uvnitř nachový až hnědozelený; prašník vejcovitý s rozpadavými brylkami; blizna čtvercovitá; rostelum bez žlázky, prstovitě vytažené; klinandrium hluboké; patyčinky trojúhelníkovité. Semeník do strany směřující, protáhle vejcovitý, zelený, roztroušeně pýřitý.

 

Možná záměna: Je možná s některými zástupci z okruhu kruštíku širolistého (Epipactis helleborine agg.), jako je kruštík přehlížený (Epipactis neglecta) a kruštík ostrokvětý (E. leptochila), oba druhy tvoří robustnější rostliny s otevřenými až široce otevřenými květy, epichil mají zřetelně delší než širší a vchod do hyypochilu úzký, semeníky směřují šikmo dolů.

 

Rozšíření: Druh s nedokonale prozkoumaným areálem s potenciálem k objevení řady nových lokalit. Centrem areálu je střední Evropa, areál se rozpíná od jv. Francie a Rumunska na jihu, po sv. Německo a Litvu na severu, na východ zasahuje do Zakarpatské Ukrajiny.

 

V Česku se vyskytuje zejména v Polabí a Poohří, v Dyjskosvrateckém, Dolnomoravském a Hornomoravské úvalu, dále v Poodří, odkud podél přítoků vybíhá do přilehlých pahorkatin. Bodové též jinde, v rozsáhlých částech Česka však chybí zcela. Lokality nepřesahují 550 m n. m.

 

Ekologie: Tento kruštík osidluje stinné lužní lesy, méně často dubohabřiny a bučiny, preferuje okraje pramenišť, lesních cest, erozní rýhy, místa bez výraznějšího bylinného zápoje. Mimo les se objevuje ojediněle v křovinách a městských parcích. Roste na hlubokých, čerstvě vlhkých půdách. Často provází vegetaci jasano-olšových luhů sv. Alnion incanae.

 

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od konce července do poloviny září. Z našich kruštíků má optimum kvetení nejpozději v rámci vegetační sezóny.

 

Ochrana a ohrožení: Kruštík polabský je zvláště chráněný, vedený v kategorii silně ohrožených druhů. V Červeném seznamu patří do ohrožených druhů (EN). Potenciálním ohrožením je zejména nevhodné lesní hospodaření vedoucí k destrukci lokalit.

 

Poznámka: Pro vědu byl tento druh popsán v 70. letech 20. století z našeho území. Locus classicus se nachází v Libickém luhu v Polabí.

 

  

 

 

Literatura:

 

Batoušek P. (2010): Epipactis Zinn. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 486–492.

 

Ljubka T. et al. (2014): Epipactis albensis (Orchidaceae) in Ukraine — New data on occurrence and ecology. – Acta Botanica Hungarica, 56 ( 3–4): 399–408.

 

Molnár A. V. & Sramkó G. (2012): Epipactis albensis (Orchidaceae): a new species in the flora of Romania. – Biologia, 67(5): 883–888.

 

Nováková H. & Rydlo J. (1978): Epipactis albensis – nový autogamický druh z okruhu Epipactis helleborine agg. (Orchidaceae). – Preslia, 50: 161–171.