Empicoris culiciformis - zákeřnice komáří

13. 11. 2017 vytvořil Stanislav Rada

Empicoris culiciformis (De Geer, 1773) – zákeřnice komáří

Syn.: Empicoris culicinus

Čeleď: Reduviidae – zákeřnicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velmi gracilní ploštice s protáhlým tělem o délce pouhých 4–5,2 mm. Tykadla, střední a zadní končetiny jsou velmi dlouhé a tenké. Přední končetiny jsou loupeživé (uchopovací). Zadeček je v celé délce pokryt křídly (letuschopný druh). Na zadním okraji štítu se nachází velmi drobný, dozadu směřující trn.

 

Možná záměna: V ČR žijí další dva druhy rodu Empicoris, které jsou zákeřnici komáří velmi podobné – relativně běžná E. vagabundus a vzácná E. baerensprungi. Rozlišení je možné jen na základě podrobného prohlédnutí jedinců pod silným zvětšením s klíčem. Vyloučen není ani nález jiného druhu tohoto rodu, případně podobných rodů Metapterus a Ploiaria, které se vyskytují v jižněji položených státech.

Záměna je možná také s některými štíhlenkami (čeleď Berytidae), např. se štíhlenkou velkou (Neides tipularius), štíhlenkou čarovníkovou (Metatropis rufescens) a zejména s drobnou štíhlenkou komáří (Gampsocoris culicinus). Štíhlenky se odlišují absencí uchopovací funkce předních končetin a „ztlustlými koleny“ (tzn. ztluštětinami na konci stehen všech končetin). Štíhlenky velká a čarovníková se od zákeřnic rodu Empicoris odlišují také dvakrát větší velikostí.

 

Rozšíření: Zákeřnice komáří je rozšířena po celé Evropě, dále pak v severní Africe a na západ po střední Asii. Byla zavlečena také do Severní Ameriky.

 

V ČR roztroušeně po celém území.

 

Biologie a ekologie: Žije na kůře a pod kůrou stromů nebo v hnízdech a také synantropně na budovách a uvnitř budov (v takových, kde není příliš sucho). Je aktivní především ve dne. Loví různé drobné členovce (pisivky, mšice, drobné mušky, larvy aj.), které vyhledává zrakem (ve tmě olfaktoricky a hmatově pomocí dlouhých tykadel), uchopuje do předních končetin a nabodává sosákem. Dospělci se páří po přezimování, kladení vajíček probíhá zejména v květnu a červnu. Většina nymf dospívá v srpnu. V podmínkách budov se stabilní teplotou je však možno pozorovat všechna vývojová stádia po celý rok.

 

 

 

Literatura:

 

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

 

Kubík O. (1995): Poznámky k biologii a faunistice středoevropských druhů rodu Empicoris (Heteroptera: Reduviidae). Klapalekiana 31: 31–34.

 

Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2006): Wanzen. Band 1: Dipsocomorpha, Nepomorpha, Gerromorpha, Leptopodomorpha, Cimicomorpha (Teil 1). Goecke & Evers, Keltern.