Eleocharis uniglumis (Link) Schultes – bahnička jednoplevá

Syn.: Scirpus uniglumis Link; Eleocharis palustris subsp. uniglumis (Link) Hartman; Clavula uniglumis (Link) Dumort.

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: VU

Popis: Drobně trsnatá bylina s plazivým oddenkem pokrytým bělavě průsvitnými, hnědými, fialovými až černajícími pochvami. Lodyhy do 40 cm vysoké, neprůsvitné, hladké, sytě zelené. Dolní pochva blanitě průsvitná, horní pochva až 12 cm dlouhá, v horní části zelená, ve spodní části v odstínech vínové, hnědé až černé, lesklá. Klásek vřetenovitý, 2–7krát delší než široký, s jednou hnědou, blanitě lemovanou bazální plevou, která objímá klásek; blizny po 2. Plodem jsou obráceně široce hruškovité, síťnaté nažky; stylopodium čepičkovité, kuželovité, od nažky oddělené zaškrcením.

Možná záměna: V Česku jsou rozeznávány dva poddruhy, přičemž většina populací patří nominátnímu poddruhu. Druhý taxon, bahnička jednoplevá Sternerova, byla doložena z jediné jihomoravské lokality a je považována za v Česku vyhynulou. Tento poddruh se od nominátního liší většími průduchy a pylovými zrny a širší plevou ve střední části klásku. Bahnička chudokvětá (E. quinqueflora) má obvykle tři blizny, velmi nepatrné stylopodium, které není od nažky zaškrcené. Ostatní dvoublizné bahničky (E. palustris, E. mammilata) mají dvě bazální plevy v klásku. V Horní Lužici nedaleko českých hranic se vyskytuje podobná, hustě trsnatá bahnička (E. multicaulis), která má také jednu bazální plevu, ovšem je trojblizná, nažky jsou zřetelně trojboké, stylopodium nízce jehlancovité, ostře trojhranné. Klásky tohoto druhu jsou často nepravě živorodé.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem zahrnujícím temperátní pás severní polokoule, velmi vzácně roste v severní Africe. V Evropě téměř po celém území, s nižší frekvencí ve Středozemí, v jižní částech Mediteránu často chybí zcela.

V České republice roste hlavně v nížinách termofytika, nejčastěji na jižní Moravě, ve středním Polabí a v dolním Povltaví. Proniká do teplejších středních poloh, např. do Moravského krasu a Bílých Karpat. Na horách již neroste.

Ekologie: Vlhkomilný a světlomilný druh rostoucí na slatinných loukách, slaniskách a zamokřených loukách, často též ve vegetaci vysokých ostřic. Preferuje půdy bazické, dobře snáší zasolení. Objevuje se ve společenstvech aluviálních luk sv. Deschampsion cespitosae a ve slaniskových trávnících sv. Juncion gerardii.

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od dubna do srpna.

Ochrana a ohrožení: Bahnička jednoplevá není zvláště chráněná, v Červeném seznamu je ovšem řazena mezi druhy zranitelné (VU). Z řady historických lokalit vymizela vinou meliorací a přímé destrukce směřující k přeměně mokřadů na ornou půdu.

Literatura:

Bureš P. (2024): Eleocharis R. Br. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 9, Academia, Praha, 138–157.

Kaplan Z., Danihelka J., Štěpánková J., Bureš P., Zázvorka J., Hroudová Z., Ducháček M., Grulich V., Řepka R., Dančák M., Prančl J., Šumberová K., Wild J. & Trávníček B. (2015): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 1. – Preslia 87: 417–500.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!