Elasmucha grisea (Linnaeus, 1758) – kněz mateřský

Syn.: Acanthosoma griseum (Linnaeus, 1758); Elasmucha betulae (De Geer, 1773) – kněžovka mateřská

Čeleď: Acanthosomatidae – kněžovkovití

Status: běžný druh

Popis: Drobná ploštice dorůstající délky 6–8 mm. Tělo je klenuté, přední část štítu je silně skloněná. Boční rohy štítu jsou zaoblené. Velký štítek má protaženou světlou špičku. Na spodní straně těla se nachází podélný, dopředu hrotitě protažený kýl. Tykadla jsou pětičlánková, světlá s tmavým koncem. Svrchní strana těla je zbarvena v odstínech zelenavé, šedé, červené, hnědé a žluté barvy v proměnlivých poměrech a je jemně černě tečkovaná. Spodní strana zadečku je světlá, bez tečkování. Konexivum (okraj zadečku) je světlé s kontrastními černými skvrnami.

Možná záměna: Velmi podobný je kněz tmavý (Elasmucha fieberi), který žije rovněž na břízách, ale není zdaleka tak běžný jako kněz mateřský. Má černě tečkované břicho (kněz mateřský jej má netečkované) a tmavě zbarvená tykadla v celé délce (tykadla kněze mateřského jsou světlá s tmavými konci). Třetí náš druh rodu Elasmucha – kněz rohatý (E. ferrugata) – žije na borůvčí nebo na rybízu a odlišuje se nápadně špičatě protáhlými rohy štítu. Dále jsou podobné kněžovka březová (Elasmostethus interstinctus) a kněžovka stromová (Acanthosoma haemorrhoidale), které se liší větší velikostí, jednobarevným konexivem bez černých skvrn a celkově odlišným zbarvením těla.

Rozšíření: Areál druhu zahrnuje celou Evropu a pokračuje dále na východ na Sibiř.

V Česku hojný druh rozšířený od nížin do hor.

Biologie a ekologie: Nenáročný druh, osídlující nejrůznější biotopy s výskytem živných dřevin, včetně měst. Hlavní živnou rostlinou je bříza (Betula spp.), na které probíhá rozmnožování a vývoj nymf. Vývoj může probíhat též na olších (Alnus spp.). V případě vývinu dvou generací ročně se zpravidla vyvíjí první generace na bříze a druhá na olši (prokázáno v podmínkách severního Německa; v ČR je vývoj jednogenerační). Dospělci se objevují po přezimování již od začátku dubna. Zprvu sají na různých dřevinách a bylinách, v první polovině května se pak přesunují na břízy, kde dochází k páření. Kladení vajíček probíhá od druhé poloviny května. Samice klade zpravidla jedinou snůšku o přibližně 50 vajíčkách; zřídka může naklást i další snůšku (zejména v případě neúspěchu s první snůškou nebo v případě příznivých klimatických podmínek po prvním odchovu). Nymfy se líhnou převážně v červnu; v důsledku pozdějšího rozmnožování části jedinců však i později. S nymfami se lze setkat až do přelomu srpna a října. Poslední dospělci staré generace přežívají do července. Dospělci nové generace se vyskytují od konce července do října; během října a listopadu se ukládají k přezimování.

Kněz mateřský je známý svou péčí o potomstvo (která probíhá i u ostatních druhů rodu Elasmucha – viz výše). Samice klade snůšku vajíček na list břízy – většinou na spodní stranu listu nedaleko jehnědy. O snůšku pečuje (čištění) a aktivně ji brání před predátory. V klidu samice zakrývá snůšku vlastním tělem a sedí bez hnutí s tykadly podél těla. Pokud je vyrušena, napřímí tykadla a pohybuje s nimi. Jestliže se nadále blíží nebezpečí (mravenec, larva slunéčka apod.), samice proti narušiteli natočí svrchní stranu těla a snůšku brání vlastním tělem. Pokud narušitel nadále doráží, samice přejde k cukavým pohybům celého těla a posléze k víření křídly, doprovázenému vypouštěním odpudivých látek. Někdy dochází ke sdílení jednoho listu dvěma nebo více samicemi, které poté brání své snůšky společně – toto chování je běžné u severoevropských populací, v našich podmínkách je však řídké. Samice pokračuje v péči i po vylíhnutí nymf, a to až do 3. instaru. Drobné nymfy se po vylíhnutí pod ochranou matky zprvu živí sáním z listu, na kterém se vylíhly. Poté je samice vodí za potravou na blízkou jehnědu. Během cesty samice kontroluje, zda jdou všichni potomci správným směrem anebo jestli se neopožďují – v případě potřeby jejich pohyb koriguje doteky tykadel. Po dvou svlékáních se nymfy již postupně rozptylují a mateřská péče o ně ochabuje. Po nějakou dobu se samice zdržuje v blízkosti středně velkých nymf, poté je opouští a odrostlé nymfy pokračují ve vývoji již samy. I poté však mají nymfy určitou tendenci ke shlukování.

Literatura:

Hanel L., Hanelová J. (2011): Naši knězové rodu Elasmucha a jejich rodičovské chování. Živa 59 (1): 27–29.

Javorek V. (1978): Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství Praha.

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Roth S., Adaschkiewitz W., Fischer C. (2006): Notes on the bionomics of Elasmucha grisea (Linnaeus 1758) (Heteroptera, Acanthosomatidae) with special regard to joint brood guarding. Denisia 19: 1153–1167.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!