Eisenia lucens - žížala svítivá

19. 8. 2009 vytvořil Ondřej Machač

Eisenia lucens (Waga, 1857) - žížala svítivá

Syn.: Eisenia submontana, žížala podhorská

Kmen: Annelida - kroužkovci, Řád: Opistophora - žížaly

Status: běžný druh

 

Popis: Velikost 90 - 170 mm. Zbarvení načervenalé až fialovohnědé, mezičlánkové rýhy jsou světlejší a proto budí pruhovaný dojem. Spodní strana těla je světlá. Opasek je malý a není dobře patrný. její tělní tekutiny a sliz jsou za určitých podmínek (styku s některými org. látkami) schopny slabě světélkovat. Odtud dostala žížala svítivá své české druhové jméno.

 

Možná záměna: S ostatními druhy žížal z rodu Eisenia. Od podobné a běžné žížaly hnojní (Eisenia fetida), se liší zejména biotopovými nároky, žížala hnojní je vázána na hnijící rostlinné zbytky (hnojiště, komposty apod.).

 

Rozšíření: Evropa - střední a východní Evropa, Francie, Španělsko. Je uváděná také z Jižní Ameriky.

 

V ČR hojný druh v podhorských a horských oblastech.

 

Biologie a ekologie: Žížalu svítivou nalezneme v různých typech podhorských a horských lesů, přednost dává lesům listnatým a smíšeným. Tato žížala nežije v půdě, jak je u mnoha žížal zvykem, ale najdeme ji v trouchnivějícím a mrtvém dřevě, pod kůrou pařezů a vzácně i v hrabance či pod kameny. Živí se různými organickými zbytky rostlinného původu.

 

eisena_lucens 1 eisena_lucens2 eisena_lucens3

 

Literatura:


Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.

 

Pižl V. (2002): Žížaly České republiky. Sborník př. Klubu v Uherském Hradišti, Supplementum 9.