Donus viennensis - klikoroh

31. 3. 2022 vytvořil Filip Trnka

Donus viennensis (Herbst, 1795) – klikoroh

Donus viennensis (Herbst, 1795) – klikoroh
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: NT
Popis: Délka těla 7,5–9,5 mm. Tělo černé se světlými hnědavými chloupky, tmavé chloupky tvoří pravidelné kruhovité skvrnky. Tykadla a končetiny také se světlými hnědavými chloupky. Samičky mají výrazně široké oválné krovky, na rozdíl od samců, kteří jsou štíhlejší. Larvy jsou zelenavé s dlouhými světlými chlupy.
Možná záměna: Druhy rodu Donus jsou si velmi podobné a determinace je možná pouze zkušeným odborníkem. Velmi podobné jsou druhy D. ovalis a D. oxalis. Od těchto druhů se D. viennensis liší koncem krovek, který je vysunutý dolů pod úroveň jejich vnějšího okraje.
Rozšíření: Evropský druh s malým areálem od východní Alp (Německo, Rakousko) po západní Karpaty (Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Slovensko, Ukrajina).
V ČR lokální druh nížin a pahorkatin jižní (Znojemsko) a jihovýchodní Moravy (Bílé Karpaty).
Biologie a ekologie: Dospělci od poloviny května do srpna s maximem v červnu a červenci. Imaga na nejrůznějších biotopech, od světlých lesů a jejich okrajů až po louky nebo břehy vodních toků. Bionomie není příliš dobře objasněna, druh je uváděn z nejrůznějších bylin. V našich podmínkách nejčastěji na krabilici zápašné (Chaerophyllum aromaticum). Žír larev probíhá na povrchu hostitelských rostlin (podobně jako u housenek motýlů) během května a června. Larvy tvoří typickou síťku (kokon), v které se kuklí, často přímo na rostlinách.
Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „téměř ohrožený“. V celém areálu je velmi lokální. Ohrožení pro tento druh nosatce představuje především přímá destrukce biotopů, ale také sukcese, kdy jsou živné rostliny nakonec vytlačeny dřevinami. Vhodným managementem je udržovat rozvolněné lesní porosty a jejich světlé okraje, luční a břehové porosty pravidelně kosit.
Literatura:
Benedikt S., Borovec R., Fremuth J., Krátký J., Schön K, Skuhrovec J. & Trýzna M. 2010: Komentovaný seznam nosatcovitých brouků (Coleoptera: Curculionoidea bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. 1. díl. Systematika, faunistika, historie výzkumu nosatcovitých brouků v České republice a na Slovensku, nástin skladby, seznam. Komentáře k Anthribidae, Rhynchitidae, Attelabidae, Nanophyidae, Brachyceridae, Dryopthoridae, Erirhinidae a Curculionidae: Curculioninae, Bagoinae, Baridinae, Ceutorhynchinae, Conoderinae, Hyperinae. (Commented check-list of weevils (Coleoptera: Curculionoidea excepting Scolytinae and Platypodinae) of the Czech Republic and Slovakia. (Part 1. Systematics, faunistics, history of the research of weevils in the Czech Republic and Slovakia, structure vignette, check-list. Comments to Anthribidae, Rhynchitidae, Attelabidae, Nanophyidae, Brachyceridae, Dryopthoridae, Erirhinidae and Curculionidae: Curculioninae, Bagoinae, Baridinae, Ceutorhynchinae, Conoderinae, Hyperinae). Klapalekiana, 46 (supplementum): 1–363.
East-CURCULIO Team (2010): Digital-Weevil-Determination for Curculionoidea of West Palaearctic. Transalpina: Brachypera / Donus (Hyperinae: Hyperini) - SNUDEBILLER, Studies on taxonomy, biology and ecology of Curculionoidea, 11, No. 151: 102-108, Mönchengladbach: CURCULIO-Institute.
Skuhrovec J. (2013): Subfamily Hyperinae. Pp. 423–437. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 8. Curculionoidea II. Brill, Leiden.
Smreczyński S. (1968): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98c, Ryjkowce-Curculionidae. Podrodziny Tanymecinae, Cleoninae, Tanyrhynchinae, Hylobiinae. PWN, Warszawa.

Čeleď: Curculionidae – nosatcovití

Status: NT

 

Popis: Délka těla 7,5–9,5 mm. Tělo černé se světlými hnědavými chloupky, tmavé chloupky tvoří pravidelné kruhovité skvrnky. Tykadla a končetiny také se světlými hnědavými chloupky. Samičky mají výrazně široké oválné krovky, na rozdíl od samců, kteří jsou štíhlejší. Larvy jsou zelenavé s dlouhými světlými chlupy.

 

Možná záměna: Druhy rodu Donus jsou si velmi podobné a determinace je možná pouze zkušeným odborníkem. Velmi podobné jsou druhy D. ovalis a D. oxalis. Od těchto druhů se D. viennensis liší koncem krovek, který je vysunutý dolů pod úroveň jejich vnějšího okraje.

 

Rozšíření: Evropský druh s malým areálem od východní Alp (Německo, Rakousko) po západní Karpaty (Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Slovensko, Ukrajina).

 

V ČR lokální druh nížin a pahorkatin jižní (Znojemsko) a jihovýchodní Moravy (Bílé Karpaty).

 

Biologie a ekologie: Dospělci od poloviny května do srpna s maximem v červnu a červenci. Imaga na nejrůznějších biotopech, od světlých lesů a jejich okrajů až po louky nebo břehy vodních toků. Bionomie není příliš dobře objasněna, druh je uváděn z nejrůznějších bylin. V našich podmínkách nejčastěji na krabilici zápašné (Chaerophyllum aromaticum). Žír larev probíhá na povrchu hostitelských rostlin (podobně jako u housenek motýlů) během května a června. Larvy tvoří typickou síťku (kokon), v které se kuklí, často přímo na rostlinách.

 

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „téměř ohrožený“. V celém areálu je velmi lokální. Ohrožení pro tento druh nosatce představuje především přímá destrukce biotopů, ale také sukcese, kdy jsou živné rostliny nakonec vytlačeny dřevinami. Vhodným managementem je udržovat rozvolněné lesní porosty a jejich světlé okraje, luční a břehové porosty pravidelně kosit.

 

 

   

   

 

Literatura:

 

Benedikt S., Borovec R., Fremuth J., Krátký J., Schön K, Skuhrovec J. & Trýzna M. 2010: Komentovaný seznam nosatcovitých brouků (Coleoptera: Curculionoidea bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. 1. díl. Systematika, faunistika, historie výzkumu nosatcovitých brouků v České republice a na Slovensku, nástin skladby, seznam. Komentáře k Anthribidae, Rhynchitidae, Attelabidae, Nanophyidae, Brachyceridae, Dryopthoridae, Erirhinidae a Curculionidae: Curculioninae, Bagoinae, Baridinae, Ceutorhynchinae, Conoderinae, Hyperinae. (Commented check-list of weevils (Coleoptera: Curculionoidea excepting Scolytinae and Platypodinae) of the Czech Republic and Slovakia. (Part 1. Systematics, faunistics, history of the research of weevils in the Czech Republic and Slovakia, structure vignette, check-list. Comments to Anthribidae, Rhynchitidae, Attelabidae, Nanophyidae, Brachyceridae, Dryopthoridae, Erirhinidae and Curculionidae: Curculioninae, Bagoinae, Baridinae, Ceutorhynchinae, Conoderinae, Hyperinae). Klapalekiana, 46 (supplementum): 1–363.

 

East-CURCULIO Team (2010): Digital-Weevil-Determination for Curculionoidea of West Palaearctic. Transalpina: Brachypera / Donus (Hyperinae: Hyperini) - SNUDEBILLER, Studies on taxonomy, biology and ecology of Curculionoidea, 11, No. 151: 102-108, Mönchengladbach: CURCULIO-Institute.

 

Skuhrovec J. (2013): Subfamily Hyperinae. Pp. 423–437. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 8. Curculionoidea II. Brill, Leiden.

 

Smreczyński S. (1968): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98c, Ryjkowce-Curculionidae. Podrodziny Tanymecinae, Cleoninae, Tanyrhynchinae, Hylobiinae. PWN, Warszawa.