Dolycoris baccarum (Linnaeus, 1758) – kněžice chlupatá

Syn.: Dolycoris brevipilis Reuter, 1891; Aelia depressa Westwood, 1837; Pentatoma inconcisa Walker, 1867

Čeleď: Pentatomidae – kněžicovití

Status: běžný druh

Popis: Středně velká kněžice o délce těla 10–12 mm. Malá hlava nese pár složených očí, pětičlánková tykadla a dlouhý bodec (sosák). Bodec je v klidu uložen pod tělem. Boční okraje štítu jsou rovné, se zaoblenými nevýraznými rohy. Za štítem je veliký trojúhelníkový štítek. Na zadečku jsou pod polokrovkami složena funkční blanitá křídla. Zbarvení většiny svrchní strany těla (tj. štítu a polokrovek) je fialové až hnědé (obvykle hnědofialové). Štítek je zbarven zelenohnědě se světlou špičkou. Hlava je tmavá (hustě černě tečkovaná). Tykadla a konexivum (okraje zadečku) jsou zbarveny kontrastně černobíle. Membrána polokrovek vzadu na zadečku je průhledná s hnědým nádechem a je lesklá. Na svrchní straně těla jsou odstálé světlé chloupky. Nymfy jsou taktéž chlupaté.

Možná záměna: Záměna je málo pravděpodobná – druh je dobře poznatelný díky typickému zbarvení, velikosti a přítomnosti odstálých světlých chloupků (lidé s dobrým zrakem je vidí i pouhým okem). Nejpodobnější je taktéž hojná kněžice obecná (Carpocoris purpureipennis), která může být podobně zbarvená (fialová barva však nezasahuje na štít), ale postrádá odstálé chloupky a na první pohled je odlišitelná díky vystouplým rohům štítu.

Rozšíření: Kněžice chlupatá je rozšířena v celé Evropě, včetně Britských ostrovů, Skandinávie a Středomoří. Její areál pokračuje dále na východ přes Turecko, Sibiř a střední Asii až do Číny a Japonska.

V ČR velmi hojný druh, vyskytující se po celém území.

Biologie a ekologie: Kněžice chlupatá nemá vyhraněné nároky na biotop, obývá rozmanité vlhké i suché biotopy v teplých i studených oblastech. Vyskytuje se na nížinných xerotermních lokalitách i na vrcholcích hor a na horských rašeliništích. Živí se sáním šťáv na nejrůznějších druzích dřevin, bylin i travin. Na jaře nejčastěji saje na pupenech a mladých větvičkách, zatímco na podzim s oblibou vysává plody a semena. Někdy vysává i drobný hmyz (doložena predace mšic). Přezimující dospělci začínají aktivovat od dubna. Kladení vajíček probíhá na jaře, vývoj nymf na jaře a v létě. Dospělci nové generace se začínají objevovat na přelomu června a července, dospívání nymf je však různě rychlé a probíhá během celého léta, až do září, vzácně i října. Vývoj druhu v podmínkách ČR je jednogenerační, je nicméně možné, že v teplých částech státu a za teplých let dochází k vývinu druhé generace (jak je tomu v jižnějších částech areálu druhu). Kněžice chlupatá, podobně jako mnoho dalších ploštic, vylučuje při ohrožení silně páchnoucí látku ze žláz na spodní straně těla.

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Stehlík J.L. (1985): Results of the investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Pentatomoidea IV). Acta Musei Moraviae, Scientiae naturales (Brno) 70: 147–175.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!