Diurnea fagella (Denis & Schiffermüller, 1775) – šedivěnka jarní

Čeleď: Chimabachidae – šedivěnkovití

Status: běžný druh

Popis: Drobný motýl o délce těla 8–9 mm, rozpětí křídel 20–30 mm. Tělo a nohy jsou šedivé, tmavě skvrnité. Tykadla jsou nitkovitá. Nápadné jsou dlouhá makadla u obou pohlaví. Přední křídla samců jsou štíhlá obvykle světle šedá s tmavými skvrnkami a třásnitým okrajem. Zbarvení křídel je variabilní a ve znečištěných oblastech má sklony k melanismu. Samice mají zakrnělá křídla a robustní, vejčité tělo. Housenka je světle šedozelená s tmavší hlavou a dvěma tmavými skvrnkami. Třetí pár nohou housenky je ztloustlý a robustní.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími našimi makadlovkami (Gelochioidea). Od ostatních našich šedivěnek (Chimabachidae) se liší mj. skvrnitou kresbou křídel.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Střední Asie.

V ČR hojný druh, roztroušeně po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejhojnější šedivěnky.

Biologie a ekologie: Šedivěnka jarní obývá různé typy listnatých a smíšených lesů, remízky, aleje a parky. Aktivní je v noci, kdy samci vyhledávají na stromech sedící samice. Ve dne často odpočívá na kmenech stromů. Létá velmi brzy na jaře nejčastěji od března do konce května. Housenky se od léta do podzimu živí listy různých listnatých dřevin (např. dubů, habrů nebo buku). Housenky se ukrývají v přehnutém listu. Přezimuje kukla.

Literatura:

Laštůvka A., Laštůvka Z., Liška J. & Šumpich J. (2018): Drobní motýli I. - Motýli a housenky střední Evropy V. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!