Diplolepis rosae - žlabatka růžová

20. 9. 2026 vytvořil Ondřej Machač

Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758) – žlabatka růžová

Čeleď: Cynipidae – žlabatkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Drobná vosička o délce těla 3,7–4,3 mm, velikost hálky okolo 20 mm, u spojených hálek až okolo 100 mm. Hlava a hruď jsou černé, hlava je poměrně malá s dlouhými tykadly. Zadeček je vejčitý, oranžový až červenohnědý, konec zadečku je tmavý. Samice mají krátké kladélko. Obě pohlaví jsou okřídlená. Samci jsou menší a subtilnější než samice a jsou velmi vzácní. Nohy jsou žlutohnědé.

 

Možná záměna: Záměna dospělců je možná s některými dalšími žlabatkami (Cynipidae), od kterých se liší oranžovým zadečkem a velikostí. Hálky jsou díky tvaru a živné rostlině nezaměnitelné. Menší hálky podobného typu vytváří vzácnější žlabatka Diplolepis mayri. Dospělci vzdáleně připomínají okřídlené mravence.      

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a ve Střední Asie.

 

V ČR hojný druh, po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejhojnější žlabatky.

 

Biologie a ekologie: Žlabatka růžová obývá převážně nelesní biotopy s výskytem živné rostliny, jako jsou křovinaté stráně, okraje cest, remízky a meze. Živnou rostlinou je zejména růže šípková (Rosa canina), vzácněji i jiné druhy divoce rostoucích růží (Rosa). Na stoncích nebo listech vytváří typické kulovité hálky, které jsou hustě pokryté „chlupovitými“ výrůstky rostlinného pletiva. Hálky jsou v mládí růžové, později žlutozelené a na podzim červenají a schnou. Často více hálek srůstá a vytvářejí velkou kulovitou hálku. Uvnitř každé hálky je jediná komůrka s larvou, u velkých srostlých hálek je komůrek více. Larvy se živí pletivem hálky. Na podzim uschlá hálka zůstává na rostlině, přezimuje kukla nebo dospělec v hálce a brzy na jaře se líhne. Líhnou se převážně samice, které jsou partenogenetické, vzácně se však vyskytují i samci. Hálky často napadají různí parazité i parazitoidi, jako jsou různé chalcidky (Chalcidoidea) nebo krásenka šípková (Torymus bedeguaris). Hálky se někdy objevovaly v lidových pověstech a v některých jazycích se jim říká „bedeguar“, což ve volném překladu znamená „přinesený větrem“, což zřejmě souviselo s představou, že se uschlé hálky mohou šířit větrem.

 

 

Literatura:

 

Chinery M. (2011): Britain`s Plant Galls – A Photographic Guide. WildGuides.

 

Zahradník J. (1987): Blanokřídlí. Artia Praha.