Dicranolasma scabrum Herbst, 1799) – vidlorožka drsná

Čeleď: Dicranolasmatidae – vidlorožkovití

Status: vzácný druh

Popis: Délka těla 5–7 mm. Tělo je vejčitě podlouhlé, člunkovité, tmavě hnědé, povrch těla je pokryt žláznatými hrbolky, které produkují sekret, na který se, podobně jako u plošíků zachytávají částečky substrátu, tělo je tak často obalené detritem a dokonale maskuje. Přední část hlavohrudi je protažena ve dva laloky („kapuci“) pokryté chloupky a trny, zhruba v polovině laloků jsou malé oči. Nohy jsou na sekáče středně dlouhé s nápadně zaškrcenými články, tmavě hnědé s tmavšími chodidly. Zbarvení mláďat je světlejší a nemají ještě vyvinutou „kapuci“.

Možná záměna: Jediný zástupce čeledi v Česku. V Evropě žije dalších 11 druhů. Záměna je na první pohled možná s plošíky rodu Trogulus. Ti mají však užší a protáhlejší tělo a přední část hlavohrudi protaženou v krátkou „kapuci“, také mají robustnější a kratší nohy.

Rozšíření: Evropský druh, který se vyskytuje ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě (zejména v Panonské oblasti, ve východním Středomoří a na Balkánském poloostrově).

V ČR velmi vzácný druh, na severozápadní hranici areálu. Znám pouze ze dvou lokalit v Bílých Karpatech na hranici ze Slovenskem. Patří mezi naše nejvzácnější sekáče. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Vidlorožka drsná se vyskytuje v listnatých a suťových lesích (bučinách, dubohabřinách), občas i v křovinách, zastíněných roklích a někde také v břehových porostech řek a potoků. V nížinách i podhůří. Preferuje zastíněná místa s dostatkem listového opadu, mrtvého dřeva nebo kamení. Žije skrytě na zemi v opadu, pod kameny a kusy padlého dřeva. Při vyrušení upadá do strnulosti, v pohybu však dokáže být rychlejší než plošíci. Potravní specializace v přírodě není známá, v zajetí však přijímá různý hmyz. Vajíčka kladou samice do substrátu. S dospělci se setkáme po celý rok, nejvíce však od května do července.

Literatura:

Bezděčka P. (2008): Dicranolasma scabrum – nový sekáč pro Českou republiku. (Dicranolasma scabrum – a new harvestmen for the Czech Republic). Acta Rerum Naturalium 4: 51–52.

Gruber J. (1993): Beobachtungen zur Ökologie und Biologie von Dicranolasma scabrum (Arachnida: Opiliones). Ann. Naturhist. Mus. Wien 94/95: 393–426

Šilhavý V. (1956): Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7, Nakladatelství ČŠAV, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!