Dianthus superbus subsp. superbus – hvozdík pyšný pravý

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: EN, §S

Popis: Statná bylina, s přímými, velmi chabými lodyhami (vyžadujícími k růstu podpěru ostatní vegetace), nezřídka dosahující až 60ti cm výšky. Lodyha chudě větvená, s výraznými uzlinami na lodyžních článcích. Listy přisedlé, čárkovité. Květenství bohaté, květy vonné, stopkaté, na bázi bez listenů. Podkališní listence s blanitým lemem, dosahující až 1/3 kalicha. Kalich trubkovitý, nehet korunních lístků delší než kalich, čepel zubatá až dřípená ve velice úzké dlouhé úkrojky, převážně růžová, nezřídka bílá nebo nafialovělá, vousatá.

Možná záměna: V úvahu připadá možná záměna pouze s odlišným poddruhem – hvozdíkem pyšným alpínským (Dianthus superbus subsp. alpestris) – kde funguje především výšková diferenciace obou poddruhů, dále bohatost květenství a charakter nedřípené části okvětních lístků.  S ostatními druhy hvozdíků, které mají dřípené květy je habituelně a stanovištně nezaměnitelný.

Rozšíření: Hvozík pyšný pravý má rozsáhlý euroasijský areál, zahrnující oblast severní, střední Evropy s přesahem do JZ a JV částí evropského kontinentu, na východ pokračuje přes Rusko, centrální Asii až po Dálný východ.

V České republice je z historických pramenů zřejmé, že se jednalo ještě na začátku 20. století o poměrně běžný druh, který však v posledních desetiletích zaznamenal rapidní ústup ze svých původních lokalit. Výskyt je soustředěn do oblasti českého i moravského termofytika a mezofytika, od nížin až vzácně do podhorského stupně. Nejpočetnější moravské lokality jsou koncentrovány především v Dolnomoravském úvalu (Hodonínsko), na střední Moravě na zhruba 3–5 lokalitách.

Ekologie: Druh vlhkých až mírně vysýchavých, slatinných, bezkolencových luk (vegetačně řazených do svazu Molinion), okrajů světlých listnatých lesů, vázaný na minerálně bohaté, těžké, jílovité půdy.

Vytrvalý hemikryptofyt, s fenologickým optimem kvetení v červnu až září.

Ochrana a ohrožení: Hvozdík pyšný pravý je zvláště chráněným druhem, vedeným jako silně ohrožený. V Červeném a černém seznamu je veden jako ohrožený taxon (EN). Jak již bylo zmíněno v odstavci o rozšíření, hvozdík je jeden z nejrapidněji ustupujících druhů české flóry. Podepsala se na tom především lidská činnost v oblasti zemědělství, ať to byl zábor půdy, odvodňovací procesy, hnojení dusíkatými látkami nebo změny skladby vegetace. Dalším obecným problém hvozdíků je poměrně snadná náchylnost na různá patologická onemocnění a časté napadání reprodukčních částí rostlin různým hmyzem, který snižuje životaschopnost a tvorbu semen. Kultivačními procesy a studiem klíčivosti semen hvozdíku pyšného se zabývala katedra botaniky UP Olomouc.

Literatura:

Kovanda M. (1990): Dianthus L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 200–213.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!