Deraeocoris ruber - klopuška měnlivá

10. 11. 2022 vytvořil Stanislav Rada

Deraeocoris ruber (Linnaeus, 1758) – klopuška měnlivá

Syn.: Deraeocoris bicolor Knight, 1921; Deraeocoris concolor Reuter, 1896; Lygaeus danicus Fabricius, 1794

Čeleď: Miridae – klopuškovití

Status: běžný druh

 

Popis: Tělo o délce 6,5–7,5 mm je oválné, lesklé a jako u všech klopušek slabě sklerotizované a tudíž poměrně měkké. Čtyřčlánková tykadla jsou o málo kratší než tělo, druhý článek je na konci ztluštělý. Hlava je v poměru k tělu dosti malá. Štít má úzký límečkovitý přední okraj, směrem dozadu se rychle rozšiřuje. Křídla jsou vždy plně vyvinuta. Zbarvení těla je značně variabilní – je kombinací hnědočervené a černé barvy v různém rozsahu. Vyskytují se jedinci zbarvení téměř jednobarevně hnědočerveně nebo jedinci zbarvení černě, mezi nimi jsou plynulé přechody. Štítek je žlutý, u tmavých jedinců černý nebo černý se žlutou špičkou.

 

Možná záměna: Rod Deraeocoris je poměrně početný – velikostí a tvarem těla jsou nejpodobnější D. flavilinea, D. olivaceus nebo D. scutellaris, které ale jsou výrazně vzácnější než klopuška měnlivá. Odlišují se mj. zbarvením.

 

Rozšíření: Obývá celou Evropu s výjimkou Finska, Kypru, Malty a většiny ostrovů v Atlantiku. Areál sahá dále do severní Afriky a na Blízký východ. Zavlečena byla i do Severní a Jižní Ameriky.

 

V ČR po celém území běžný druh, hojnější v nižších polohách. Patří k nejběžnějším druhům klopušek.

 

Biologie a ekologie: Klopuška měnlivá obývá rozmanité biotopy jako jsou louky, pastviny, křoviny, lesostepi, ruderály, zahrady, okraje vodních toků a ploch, lesy apod. Žije na travobylinné vegetaci, na keřích, méně často i na stromech. Je dravá – loví drobný hmyz. Dospělci se vyskytují od června do září. Přezimujícím stádiem je vajíčko.

 

 

 

Literatura:

 

Javorek V. (1978): Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství Praha.

 

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.